Dědičná onemocnění skotských teriérů

 

Úvodní slovo

Dědičnost

Onemocnění

Scottie cramp

Mezi chovateli nejznámější nemocí je pravděpodobně choroba zvaná scottie cramp, což můžeme do češtiny přeložit jako skotské křeče (křeče skotských teriérů). Jde o onemocnění nervosvalového aparátu a projevuje se poruchou pohybu. Nemocní psi jsou při odpočinku normální a pokud nedojde k nějakému stresu, mohou se bez potíží také pohybovat. Pro vyvolání projevů onemocnění může být stimulem výcvik psa, nějaký souboj, lov kořisti, ale také setkání s přitažlivou hárající fenou, návštěva veterináře nebo účast na výstavě. Jakmile stres přeroste určitou hranici, dojde ke změně. Hrudní končetiny se při chůzi rozhazují do stran a pak dopředu spíš než přímo dopředu, což se v angličtině nazývá "winging", tedy "křídlování". Páteř se v oblasti beder prohne a pánevní končetiny se začnou přehnaně ohýbat. Pakliže stresový podnět nevymizí, pes začne vykazovat chůzi podobnou huse, "goose-stepping gait". Když pes běží, může upadnout nebo dokonce udělat kotrmelec nebo přemet. Těžce postižení psi mohou mít pohyb úplně znemožněn. Při projevech příznaků nedochází ke ztrátě vědomí. Po odeznění vyvolávajícího stimulu příznaky většinou poměrně rychle vymizí. Síla příznaků záleží na závažnosti postižení a na síle vyvolávajícího stimulu.

Příznaky jsou vyvolány poruchou přenosu nervového signálu z centrální nervové soustavy do svalů. Podkladem pro tuto poruchu je nedostatek některé chemické látky, která umožňuje přenos informace na nervových spojeních v centrální nervové soustavě, pravděpodobně serotoninu. Je nutno říci, že svaly psa nejsou v křeči (tzn. anglický název onemocnění je nepravdivý), což znamená, že pes není vystaven bolesti. Jde pouze o poruchu schopnosti koordinace pohybu.

Tímto onemocněním pes trpí už od narození, ale většinou to ujde i oku zkušeného chovatele. Nemocní psi se totiž rychle učí rozpoznat příznaky nástupu záchvatu a okamžitě se zastaví v běhu nebo ve hře. V době růstu tedy nemusí být na psovi zjištěny žádné klinické příznaky onemocnění. Také je třeba poznamenat, že pes ve své povaze líný a pohodlný (což u skotů není zrovna typická vlastnost) bude mít méně záchvatů než pes živý a aktivní.

Onemocnění je nevyléčitelné, s věkem se nezhoršuje ani nezlepšuje. Vymizení příznaků u některých psů můžeme dát do souvislosti s věkem a také s naučením se rozpoznávat nástup příznaků. Ale je nutné říci, že i skotský teriér s tímto postižením může žít plným životem v dobrém vztahu se svou rodinou a nijak výrazně neomezovat svého majitele. Pouze v některých případech je třeba onemocnění léčit (při těžkých projevech). Podává se vitamín E, diazepam nebo jiné středně silné tranquilizéry. Přestože toto onemocnění není bolestivé a psovi způsobuje pouze zhoršení koordinace pohybů, je třeba se i dále snažit eliminovat ho z chovu. Na svodech skotských teriérů v ČR probíhá hodnocení výskytu tohoto onemocnění. Psi jsou nuceni delší dobu se pohybovat ve cvalu, což je považováno za dostatečný podmiňující stimul pro vznik projevů. Psi postižení tímto onemocněním jsou vyřazováni z chovu.

Má-li váš pes prokazatelně scottie cramp, je pro omezení vzniků příznaků nutné vytvoření klidného prostředí. Navíc lze preventivně podávat vitamín E, ale samozřejmě po konzultaci s veterinářem. Tím dojde ke snížení citlivosti na vyvolávající stimuly. Stejně tak lze preventivně podávat diazepam, jehož účinek je zklidnění psa. Ten může pomoci i při akutních příznacích onemocnění. Nevýhodou je jisté obluzení zvířete.

Onemocnění je dědičné s autosomálně recesivním přenosem.

 

Kateřina Hauptmanová