Dědičná onemocnění skotských teriérů
|
|
Úvodní slovo
Skotský teriér jako každé jiné živé stvoření je subjektem pro dědičná i získaná onemocnění. Dnes díky objevu antibiotik a vakcinace je mnoho velmi vážných onemocnění, na která dřív zvířata umírala, vymýceno nebo alespoň jejich výskyt či počet úhynů v důsledku nich velmi omezen. Proto lze říci, že vážným problémem se v současnosti stávají dědičné poruchy zdraví. Předem je třeba poznamenat, že onemocnění, o kterých chci mluvit, jsou onemocnění za prvé monogenně dědičná a za druhé onemocnění, o kterých je spíše zvykem říkat, že jsou to poruchy zdraví, pro které je dané plemeno predisponované. Jsou to onemocnění, která vznikají v součinnosti vlivu genetického založení a vnějších vlivů (prostředí, výživa apod.) Skotský teriér se naštěstí řadí k plemenům, u kterých není mnoho vážných dědičných poruch a problémů, které můžeme vidět u některých jiných plemen. To lze přičíst pečlivé chovatelské práci, díky které se mnoho onemocnění z chovu eliminovalo (popř. se do chovu vůbec nedostalo). Hned si ale musíme říci, že v ČR je kontrola dědičných onemocnění ještě skutečně v plenkách. Jen u málokterých plemen je sledován výskyt některých dědičných onemocnění. U skotů je to pouze scottie cramp, přestože toto plemeno může být postiženo i některými dalšími onemocněními. Čím se vlastně liší chov psů tzv. s papíry a bez papírů? Vždyť chovatel je pravděpodobně odchová se stejnou láskou, stejně dobře je živí, poskytuje jim první, popř. druhou vakcinaci, odčervení atd. Co by mělo vést budoucí majitele, aby si kupovali psy od rodičů uznaných pro chov? Zatím je to pouze oceněná krása jedince. Ale i mezi zvířaty, která nejsou v chovu, jsou pěkní jedinci. Zájem o psy s průkazem původu by se podle mého názoru rozhodně zvýšil, kdyby u nich bylo garantováno zdraví, co se týče dědičných chorob. Skotský teriér zařazený do chovu velmi pravděpodobně není postižen scottie cramp. Ale je jisté, že nemá další onemocnění, která se přenáší na potomky? Kolik chovatelů si nechá udělat DNA test nebo jiná vyšetření na tyto nemoci? Ale vezmu to i z druhé strany: Kolik klubů požaduje tato vyšetření od svých členů? A u některých speciálních vyšetření je i otázka, zda to v ČR někdo umí. Přesto jsem přesvědčena, že bychom v této oblasti měli pokročit dál. Přestat sledovat téměř výhradně pouze exteriér a zaměřit se i na vyšetření byť třeba i vzácných, ale přesto se vyskytujících dědičných chorob. Je mnohem důležitější mít zdravou populaci psů, než naprosto dokonalou z hlediska exteriéru. Tím nechci shazovat význam hodnocení vzhledu psa, pouze chci poukázat na další důležité hledisko pro výběr do chovu. Mezi dědičná onemocnění u skotů řadíme scottie cramp, všem chovatelům známou chorobu nervosvalového aparátu díky jejímu sledování na svodech, dále von Willebrandovu chorobu (vWD), projevující se excesivním krvácením v důsledku nedostatku nebo chybění srážecích faktorů, kraniomandibulární osteopatii (CMO), což je onemocnění kostí čelisti mladých psů, a juvenilní zákal čočky (catharacta). Mezi další nemoci, pro které jsou skotští teriéři predisponováni patří Cushingův syndrom (zvýšení produkce hormonů nadledvin), hypothyreoidismus (nedostatečná funkce štítné žlázy), epilepsie a jaterní cévní zkrat. A obecně teriéři jako skupina jsou predisponovaní pro onemocnění kůže, zvláště kožní alergické reakce. Pro eliminaci dědičných onemocnění z chovu je třeba sledovat jedince nejen v mládí, kdy je na základě absolvování svodu a jedné výstavy (úspěšně) doporučen pro chov, ale měli by být sledováni jeho potomci, pozdější vznik onemocnění atd. Ve světě už také existují testy, které dokáží z genetického kódu, který je obsažen v každé buňce organismu, zjistit, zda jedinec má alelu pro dané onemocnění, tedy zda je zdravý, přenašeč nebo nemocný. |