Znaky se zjednodušeně řečeno dědí dvěma způsoby. Monogenně a polygenně. Za příklad monogenní dědičnosti nám poslouží dědičnost pšeničné barvy u skotského teriéra, polygenně se dědí například vzrůst. Znaky děděné monogenně jsou minimálně ovlivněny vnějšími vlivy a naopak znaky polygenní jsou ovlivňovány poměrně výrazně. U onemocnění s polygenním založením proto mluvíme spíše o predispozici pro dané onemocnění, které se nemusí vůbec projevit. Monogenní dědičnost dělíme na autosomální a gonosomální. Autosomální znamená, že gen se přenáší chromosómy, které neurčují pohlaví, a naopak gonosomální dědičnost je vázána na pohlaví. Účinek alely může být recesivní nebo dominantní nebo recesivně dominantní. Dominantní alela přehluší účinek recesivní, což ve svém důsledku znamená, že znak kódovaný recesivní alelou se projeví pouze tehdy, má-li jedinec obě alely stejné. Pokud jedna nebo obě alely jsou pro dominantní, projeví se účinek této alely. Jedinec, který má obě alely stejné, se nazývá homozygot, pokud má každou alelu jinou, je to heterozygot. Dominantní homozygot tedy vypadá stejně jako heterozygot, pouze recesivní homozygot je jiný. Recesivní dědičnost je poměrně častá u onemocnění. Jedinec musí mít alelu pro postižení jak od matky, tak od otce, aby se nemoc projevila. Z toho vyplývá, že mít tuto alelu, nemusí ještě nutně znamenat postižení, pes může být pouze přenašečem choroby. Souhrnem: Jedinec, který nemá ani jednu alelu z páru (ani od matky, ani od otce) se zápisem pro postižení, je zdravý a není přenašeč. Jedinec, který má špatnou alelu pouze od jednoho z rodičů, bude zdravý, ale vždy bude hrozit riziko, že jeho potomci budou nemocní, neboť je přenašečem choroby. Příznaky onemocnění se projeví pouze v případě, že jedinec bude mít postiženou alelu od obou rodičů. A dále: Budeme-li pářit přenašeče a zdravého jedince, potomci budou z poloviny zdraví a z druhé poloviny přenašeči. Budeme-li pářit dva přenašeče, budou polovina potomků také přenašeči, čtvrtina zdraví a čtvrtina nemocní (viz. tabulka). Vzhledem k tomu, že u přenašečů se onemocnění nijak neprojevuje, je nebezpečí, že se projevy onemocnění vyskytnou neočekávaně v kterémkoliv vrhu.

Aby to bylo úplně jasné, jsou uvedeny příklady v tabulkách dědičnosti von Willebrandovy choroby. “W“ je označení pro dominantní alelu, tedy pro alelu zdravou, “w“ je označení pro postiženou alelu. Od každého rodiče může potomek dostat pouze jednu alelu. Která to bude je naprosto náhodné, tedy pouze statisticky vyhodnotitelné.

Fenotypové vyjádření genotypu:

ww = jedinec nemocný

Ww = jedinec zdravý, ale přenašeč

WW = jedinec zdravý

Recesivně dominantní dědičnost znamená, že obě alely mají stejnou "sílu", což v důsledku znamená, že jinak vypadají oba homozygoti a jinak heterozygot, tedy výsledkem jsou tři fenotypy.

Pro eliminaci dědičných onemocnění z chovu je třeba sledovat jedince nejen v mládí, kdy je na základě absolvování svodu a jedné výstavy (úspěšně) doporučen pro chov, ale měli by být sledováni jeho potomci, pozdější vznik onemocnění atd. Ve světě už také existují testy, které dokáží z genetického kódy, který je obsažen v každé buňce organismu, zjistit, zda jedinec má alelu pro dané onemocnění, tedy zda je zdravý, přenašeč nebo nemocný.

Skotský teriér je plemeno velmi málo zatížené dědičnými chorobami. Je třeba se snažit, aby to tak zůstalo i nadále. Kdo skotům propadl, už nikdy se lásky k nim nezbaví, snažme se proto, aby i ti naši příští miláčkové byli zdraví.