Dědičná onemocnění skotských teriérů

 

Úvodní slovo

Dědičnost

Onemocnění

Alergické reakce

Nejen u lidí, ale i psů se počet případů onemocnění alergií neustále zvyšuje. Za příčinu tohoto jevu se považuje neustále se zhoršující kvalita životního prostředí, ve kterém my i naše zvířata přebýváme. Po zimě nastává období, kdy začíná všechno kvést - stromy, květiny, později trávy. Pyl, který květy produkují, způsobuje dýchací problémy mnoha zvířatům. Psům teče z nosu a očí, hůře se jim dýchá, kýchají a frkají. Někdy se pylová alergie může projevit i svěděním kůže, které vyústí ve škrábání a kousání si kůže a srsti, což může vést až k dočasné ztrátě srsti.

Další poměrně řídké alergie u skotů jsou potravní alergie. Jde o reakci na různé složky potravy, např. na určitý typ živočišné bílkoviny (např. hovězí maso) nebo součást přílohy. Důsledkem opět bývá svědění kůže.

Největší význam nejen u skotských teriérů, ale i u dalších psů, má v dnešní době alergie na bleší kousnutí. Alergen, tedy látka způsobující projevy, se nachází ve slinách blechy. Skotští teriéři jsou, podobně jako i ostatní teriéři, k tomuto onemocnění velmi citlivý. Pokud se alergie rozběhne, lze ji tlumit pouze steroidy, což neřeší příčinu, ale pouze tlumí příznaky. Pes je totiž za pár hodin schopen se do krve rozškrabat a rozkousat. V takovém případě neváhejte a nešetřete peníze, ale vyhledejte okamžité ošetření pro svého psa. Nestyďte se, že se jedná "pouze" o nějaké kožní problémy, neboť pes si rány velmi rychle rozšíří a léčení by pak nemuselo být tak triviální.

Mnohem jednodušší než léčba je prevence. Pravidelné měsíční odblešení je skutečně prospěšné. Neříkejte si, že pes nikde blechy chytit nemohl. Ale mohl, vždyť na procházce určitě potkal jiného psa nebo ježka apod. Blechy se přenášejí velmi jednoduše. A pokud váš pes není alergik (zatím), jedna nebo dvě blechy v kožichu mu nijak nevadí a vy nemáte šanci je zaznamenat. Na trhu je v současné době velké množství preparátů proti blechám. Ne všechny jsou ale stejně kvalitní. Mnoho preparátů zabije blechy, které se právě na psovi nacházejí, ale potká-li pes druhý den další blechu, zase se na něm usadí. Také to, co se nachází na psovi, je jen malé procento populace blech. Vývojová stádia se nacházejí v prostředí, kde pes žije, v jeho pelíšku, v koberci apod. Z toho plyne, že odblešení není úplně jednoduchá záležitost. Naštěstí existují přípravky, které po delší dobu zamezují opětnému zablešení zvířete. Po aplikaci postřiku, formy spot on, antiparazitárního obojku nebo tabletky garantuje výrobce, že pes po určitou dobu (měsíc až půl roku podle přípravku) nedostane blechy, popř. další ektoparazity. Pokud takový přípravek používáte pravidelně, nemohou se dospělci usadit na psovi, nemají se kde rozmnožovat a proto postupně zmizí i z prostředí. Přesto ale jsou i prostředky, které asanují prostředí od blech. Odblešení neléčí alergii a pouze snižuje počet kousnutí blechou, neboť proto, aby přípravek zabral, je třeba, aby ho blecha pozřela. Proto popisuji protibleší program jako pouze preventivní opatření, protože čím méně blech pes má, tím menší je riziko vzniku alergie.

 

Kateřina Hauptmanová