Porušování akademické etiky

Po zkušenostech z předchozích semestrů jsem se rozhodl přistoupit ke strategii nulové tolerance porušování akademické etiky.

Co všechno je považováno za porušení akademické etiky?

1. Nepovolená spolupráce při zpracování semestrálních prací a domácích úkolů. Jsou-li semestrální práce či domácí úkoly označeny jako individuální (a v mých kurzech tomu jinak není), je nepřípustné, aby byly vypracovány týmově. Pokud tedy odevzdají dva či více studenti práci, která má očividně stejný základ, je to automaticky chápáno jako porušení akademické etiky všemi zúčastněnými.
2. Plagiátorství. Pro vymezení pojmu plagiátorství pro účely akademických prací odkazuji všechny na poměrně pěkně zpracovaný dokument Knihovny ČVUT. Osvojení zásad citační etiky je jedním z nezbytných předpokladů úspěšného dokončení vysokoškolského studia, a neznalost těchto zásad tudíž nikoho neomlouvá, ani ji nelze chápat jako polehčující okolnost.
3. Jakákoli forma opisování a nepovolené spolupráce při písemných a ústních zkouškách.

Co se rozumí nulovou tolerancí?

• Při odhalení porušení akademické etiky bude viník automaticky klasifikován v dotyčném předmětu stupněm „nevyhověl“. Je přitom zcela lhostejno, zdali jde o závěrečný zkouškový test či rutinní domácí úkol za pár bodů. Rovněž upozorňuji, že při ústních ani písemných zkouškách nebude praktikován systém „žlutá karta → červená karta“, tj. nebude existovat „první napomenutí bez postihu“.
• Porušení akademické etiky bývá dále zpravidla podnětem pro zahájení disciplinárního řízení. Typickým postihem v takovém případě je podmínečné vyloučení ze studia.