Systémová integrace v kooperativní společnosti

Jiří Voříšek, Jan Pour

publikováno: prosinec 1997

Anotace: Příspěvek se zabývá globálními trendy hospodářského a informačního prostředí a jejich dopady na strategické řízení IS/IT a na systémovou integraci. Systémová integrace se zde chápe jako model řízení vývoje a provozu komplexního informačního systému v podmínkách vysoce heterogenních produktů a slueb IS/IT. Trendy směřují k vytváření aliancí specializovaných subjektů a vedou ke konkurenčnímu prostředí nové kvality - konkurenci aliancí - s výrazným posilování kooperace uvnitř aliancí. Tento posun bude mít výrazný vliv na charakter informačních systémů a na jejichrřízení, a to zejména na strategické úrovni (tj. výrazně ovlivní principy tvorby informační strategie).

Klíčová slova: kooperativní společnost, systémová integrace, informační strategie, architektura IS/IT, aplikační software, řízení informačních systémů

Úvod

Žijeme ve vzrušující etapě informačního věku, ve které nové možnosti komunikací a stále se rozšiřující paleta aplikací informačních systémů a informačcních technologií (IS/IT) mění nás i naší společnost. Počítače se staly jednou z nejoblíbenějších hraček našich dětí, informační technologie nám umožňují telefonovat z procházky parkem partnerovi do jiného světadílu, elektronický obchod mění jak naše zvyklosti v roli zákazníků, tak organizaci obchodních firem a jejich logistické řetězce. Tak bychom mohli pokračovat do nekonečna... Jednou z výrazných změn společnosti, ke které upřeme pozornost v tomto příspěvku, je rust kooperace ekonomických subjektů a změna charakteru této kooperace. Změny jsou natolik markantní, že můžeme hovořit o kooperativní společnosti.

Příspěvek si neklade za cíl předložit novou metodu, techniku, či nástroj pro řešení současných problémů, ale je pokusem o pohled do budoucna. Ekonomický i společenský čas se oproti astronomickému času neustále zrychlují, budoucnost se nám dnes přiblizuje mnohem rychleji, než tomu bylo před deseti nebo dokonce padesáti lety. Pohled do budoucna před nás staví řadu provokujících otázek:

• jakými rysy se bude vyznačovat hospodářské prostředí kooperativní společnosti ?
• jakou roli v něm budou hrát informační technologie ?
• jakými změnami budou muset projít vlastní informační technologie ?
• jak bude vypadat systémová integrace na začátku příštího tisíciletí ? Bude to přežité klišé či reklamní trik tonoucích nebo nezbytnost budoucí informatiky a možná nejen jí ?
• jaké služby budou pozadovány po systémovém integrátorovi, a kdo bude schopen tuto roli v budoucnosti hrát ?
• bude systémová integrace spíše (dobře) placenou službou obchodně nejzdatnějších, znalostí a schopností těch nejkvalifikovanějších nebo způsobem mocenského prosazování těch nejmocnějších ?
• neměli bychom již dnes přehodnocovat dnešní přístupy k řízení informačních systémů, abychom byli v rozumné době schopni respektovat posuny ve společnosti a převrat v informačních technologiích ?

Nová kvalita konkurence - kooperativní společnost

Vývoj ve společnosti směřuje od „klasické nestrukturované" konkurence ke konkurenci nové kvality, ke konkurenci aliancí, v jejichž rámci se naopak výrazně posiluje kooperativnost. Rozsah kooperací roste nejen v lokálním, ale zejména v globálním měřítku.

Jen v oblasti informačních technologií a informačních sluzeb vzniklo v posledních několika letech řada významných aliancí:

• spolupráce firem SAP a Microsoft na propojení produktů OIS firmy Microsoft s R/3 firmy SAP,
• spolupráce firem Digital a Netscape zaměřená na převod (portaci) produktů firmy Netscape (zejména prohlízeče Netscape Navigator) do Digital Unixu a společný marketing a prodej,
• spolupráce firem Oracle a Sun na vývoji sítového počítače s názvem JavaStation,
• spolupráce televizní společnosti NBC a Microsoftu na poskytování informační služby nové kvality. Obě společnosti daly k dispozici své silné stránky: Microsoft - komunikační software a software pro řízení databáze, NBC - svůj televizní program a rozsáhlý archiv politických a geografických informací. Divákovi televizního pořadu NBC pak společně nabízejí informační služby o politicích, událostech a zemích, o které divák projeví zájem.

Vytvářejí se i aliance menších subjektů zaměřené na specifické služby zákazníkům. V České republice například v roce 1996 vznikla aliance Českých aerolinií, Kongresového centra, hotelového řetězce City Hotels Group a firmy Guarant, která poskytuje služby při pořádání kongresů a banketů. Aliance je zaměřená na nabídku komplexních služeb při zajištování kongresů a konferencí.

Společným rysem všech aliancí je, ze zúčastnění partneři přinášejí do aliance své silné stránky a své zdroje, kterými ostatní partneři nedisponují. Vzájemnou kooperací tak partneři výrazně posilují svoji konkurenceschopnost. Růst kooperací a vznik aliancí je podmíněn řadou ekonomických, technologických i sociálních důvodů:

• komunikační a informační infrastruktura vytváří nové a velmi příznivé prostředí pro rozvoj nových, intenzívních a vysoce efektivních forem kooperací - viz například virtuální týmy,
• kvalifikační úroveň populace i jednotlivých ekonomických subjektů stoupá, a to jak v oblasti informačních technologií, tak v dalších oblastech. Vytváří se tak nezbytný předpoklad pro kooperace. Vzdy zatím platilo, ze schopnost spolupracovat se spíše objevovala u těch kvalifikovaných a chytrých, než u těch druhých,
• vývoj nových produktů, a služeb je tak náročný na rychlost, finance i další zdroje, ze si vynucuje rozsáhlé kooperace různorodých vysoce specializovaných subjektů,
• logistické řetězce jiz dnes výrazně překračují svou integrací hranice jedné firmy (informatický průmysl, automobilový průmysl, letectví,...), zasahují stále větší spektrum ekonomických subjektů. Toto propojení subjektů v rámci logistického řetězce bylo podpořeno mimo jiné i vývojem standardů EDI,
• jestliže bylo dříve EDI zálezitostí především velkých firem, je dnes již (zejména v zahraničí) patrný rychlý vývoj aplikací EDI i u středních a malých podniků - je a bude to pro ně podmínkou kooperativnosti.

Specifickou oblastí kooperací v globálně pojímaném světě je kooperace vysokých škol a vědeckých týmů. Pro vědecké týmy na vysokých školách již dlouhou dobou nejsou národní a kulturní hranice překážkou vzájemné kooperace. Stejně tak, jako v rozvoji Internetu, jsou kooperace mezi vysokými školami předobrazem kooperací v ekonomice. Pro kooperaci těchto týmů není významné, zda sídlí v jedné lokalitě nebo zda mluví stejným národním jazykem. To, co je vede ke spolupráci, není ani příkaz shora. Hlavním motivem, spolupráce je sdílení společných vizí o budoucnu.

Vytváření strategických aliancí a kooperujících týmů není jediným rysem kooperativní společnosti. Jejím dalším rysem je růst významu outsourcingu. Moderní firmy jiz opustily neefektivní strategie rozsáhlé diverzifikace svých produktů a aktivit, snaží se soustředit na relativně úzkou oblast činnosti, ve které mají nejlepší předpoklady pro konkurenceschopnost. Ostatní činnosti se snazí vytěsnit za hranice podniku. Klíčovou otázkou zde je, jak najít toho nejvhodnějšího poskytovatele potřebné služby.

Třetím výrazným rysem kooperativní společnosti je permanentní vyhledávání nejvhodnějších dodavatelů produktů a sluzeb. Jen ten dodavatel produktu či služby, který v dané době je schopen plně uspokojit požadavky zákazníka má naději na výhodný obchod.

Kooperativní společnost - její nároky a důsledky

Nacházíme-li se na počátku kooperativní společnosti, logicky se vynořují otázky, jaké nároky bude tato společnost klást na jednotlivce i hospodářské subjekty v budoucnu a jaké další důsledky lze očekávat.

Jsme přesvědčeni, ze první podmínkou úspěšnosti jak jednotlivců, tak hospodářských subjektů je permanentní osvojování nových znalostí vytvořených jinými a tvorba vlastních znalostí. Podnětnými v tomto směru jsou například publikace Druckera [Drucker, 1993] [Drucker, 1994] a Donovana [Donovan, 1994], nebo vývoj takových firem jako jsou Microsoft, SAP nebo Netscape.

Druhou podmínkou je maximální flexibilita. Jak ukazuje jiz současnost, aliance nebudou mít dlouhého trvání. Zaniknou, jestliže se společná vize neukáže být dostatečně nosnou, respektive když se naplní poslání aliance. Ve stejné době ale bude vznikat mnoho nových aliancí. Kdy vytvořit alianci, s kým, za jakým účelem a za jakých podmínek bude jednou z klíčových otázek strategického řízení podniku.

Vysoká flexibilita bude pozadována i po jednotlivcích. Hospodářské prostředí se bude vyvíjet stále rychleji, řada odvětví a profesí zanikne, nová odvětví a profese budou vznikat. Přelévání pracovníků z odvětví do odvětví nebude zálezitostí desítek roků, tak jako tomu bylo s přeléváním zemědělců do průmyslu nebo průmyslových dělníků do služeb. Budeme muset být připraveni na to, ze za svůj produktivní věk několikrát změníme svoji profesi. Tomu bude muset odpovídat i naše vzdělávání, které neukončíme opuštěním střední nebo vysoké školy, ale které bude pokračovat celý život - viz například university 3. věku zaměřené na důchodce. Vzdělání se tak stane hlavní potřebou jednotlivce.

Třetí podmínkou úspěšného zapojení do kooperativní společnosti je informovat ostatní o znalostech, dovednostech a zdrojích, kterými disponuji a které nabízím. Jestliže je pravdivá vize Billa Gatese [Gates, 1995], že v blízké budoucnosti si nebudeme vybírat banku, lékaře, právníka nebo knihovnu zejména podle toho, že sídlí nedaleko, ale podle úrovně a ceny služeb, které nabízejí, pak klíčovou otázkou úspěšnosti poskytovatelů služeb bude vhodná forma nabízení a poskytování sluzby. Velmi rychlý rozvoj WWW technologií ukazuje, kterým směrem je třeba upnout pozornost.

WWW servery řeší technologickou stránku věci, neřeší však otázku "jak vybrat nejlepší produkt, resp. nejvhodnějšího poskytovatele služby". Problém spočívá v tom, ze doposud neexistuje u řady produktů a většiny služeb standardní množina parametrů, která by produkt či službu pro účely výběru dostatečně popsala. Vhodným příkladem standardizace charakteristik popisujících produkt je prodej elektroniky nebo automobilů. V případě osobního automobilu to jsou například: objem motoru, počet poháněných náprav, brzdový systém, vnitřní vybavení, maximální rychlost, spotřeba, cena automobilu, cena náhradních dílů a pojištění atd. Službou, ve které je dobře standardizována její charakteristika, je například hotelové ubytování. U obou zmíněných případů si jiz dnes lze představit program, který na základě námi zadaných pozadavků vybere z WWW stránek poskytovatelů produktu, resp. služby nejvhodnější typ automobilu a jeho prodejce, resp. nejvhodnější hotely pro naší dovolenou.

Půjde-li vývoj naznačeným směrem, pak má kooperativní společnost naději naplnit představu A. Smithe o "kapitalismu bez tření". Tímto pojmem označil A. Smith stav, kdy budou mít kupující vyčerpávající informace o nabízených komoditách a jejich cenách. Kvalita a cena produktu a služby se pak stanou neúprosným sítem pro zaostávající a neseriózní výrobce a poskytovatele služeb, protoze jejich dosavadní ochrana - vzdálenost jiných poskytovatelů od zákazníka a neinformovanost zákazníka - zanikne. Na Internetu budou zřejmě dostupné i zkušenosti jiných zákazníků s daným produktem či službou.

Další předpokládaný důsledek kooperativní společnosti zasáhne sociální oblast. Vysoké komunikační možnosti, změny v odvětvích a stále se rozšiřující formy virtuálních organizací a virtuálních týmů povedou k vylidňování měst. Jedno z hlavních poslání města jako koncentrátora pracovní síly pomine [Gates 1995].

Ve vyspělých zemích budou pokračovat masivní státem podporované investice do komunikační infrastruktury. Státu, který svoji komunikační infrastrukturu zanedbá, se budou vyhýbat investoři, protoze špatná komunikační infrastruktura bude brzdit jak kooperace, tak obchod.

Důsledky výše naznačených změn se nutně projeví i v legislativní oblasti. Bude třeba modifikovat autorské právo, aby podporovalo nové formy poskytování licencí intelektuálního vlastnictví (dálkové využívání znalostních a informačních databází, publikací, filmů, obrazů,...). Globálně provozovaný elektronický obchod bude vytvářet tlak na standardizaci obchodních a dalších zákonů v různých zemích.

Změny budou pokračovat i na vysokých školách. Bude se posilovat kooperace vysokých škol v pedagogickém procesu. I velké univerzity nebudou mít odborníky na všechny oblasti. Bude proto růst cirkulace pedagogů a vzájemné poskytování učebních materiálů.

Kooperativní společnost - nová kvalita informačních systémů

Jak jsme ukázali informační technologie a jejich aplikace mají výrazný vliv na posuny ve společnosti. Tyto posuny se nutně budou zpětně promítat do zcela nových požadavků na informatiku. Stojíme tedy před otázkou, "jakými změnami budou muset projít vlastní informační technologie".

Otevřené architektury IS/IT

Pro kooperující subjekty bude stále důležitější nalézt odpovídající úroveň provázanosti jejich informačních systémů. I při úzkém propojování IS/IT kooperujících partnerů bude muset být současně zachován privátní charakter podstatné části informačního systému a jeho vysoká bezpečnost. Předpokládáme, že bude muset jít o vyšší úroveň informačních vazeb, než je tomu dnes v oblasti klasického EDI nebo elektronického obchodu. Jde tu např. o informační podporu kooperace při vývoji nových výrobků, rozvoji marketingových aktivit, koordinaci výrobních plánů apod.

Tato úvaha nás vede k představě „otevřených architektur informačních systémů", a to nejen technologicky, ale i aplikačně. Informační systémy kooperujících partnerů se při zahájení kooperace propojí, po ukončení kooperace opět odpojí. Bude tak docházet k časově omezené integraci různých informačních systémů různých firem. Otevřenost je samozřejmě vždy relativní a neznamená přístup k čemukoli a jakkoli. Je dána těsností kooperačních vazeb. Možnosti přístupu k jednotlivým objektům se liší podle intenzity, významu a rozsahu kooperace mezi kooperujícími subjekty. Právě definování a sledování takovýchto „pásem otevřenosti" je, podle našeho názoru, jedním z klíčových problémů návrhu architektur nových informačních systémů. Tento problém se kromě bězných technologických otázek provozní bezpečnosti promítá také do organizačních a ekonomických hledisek provozu informačního systému (např. kdo a jak bude za jednotlivé datové a aplikační zdroje zodpovědný, jak se budou řešit podíly na nákladech jednotlivých subjektů apod.).

Otevřené architektury informačních systémů budou koncipované se základní ideou schopnosti kooperovat s okolím, tzn. přijímat nabízené sluzby a zdroje a současně, coz je ještě důležitější, své služby a zdroje poskytovat. Chceme zde zdůraznit termín služby. Nejde tu pouze o zpřístupnění vlastních informací (např. pomocí WWW) svým partnerům. Uvedené řešení chápeme ve smyslu poskytnutí nebo sdílení aplikace (aplikačních modulů a dat), např. při řešení výrobní technologie, plánování a sledování průběhu zakázky, přípravy marketingové strategie, nabídkových dokumentů apod. Naznačené formy spolupráce na bázi informačních technologií jiz dnes existují. Internet pro ně vytvořil celosvětový prostor.

Nutnost aplikační otevřenosti a dočasné integrace informačních systémů přinese změny globální architektury IS/IT. Klasický trojúhelník nebo pyramida architektury informačního systému se bude muset změnit. Otázku „jak" však necháváme na tomto místě otevřenou.

Individualizace úloh IS

Otevřené architektury informačních systémů a různorodost subjektů, kterým slouží, nás vedou k další úvaze, kterou jsme vyjádřili trendem k individualizaci úloh v informačních systémech. Na tento fenomén jiz upozornil Prof. Lundberg na konferenci BCS v Edinburghu v roce 1995.

Současný stav řešení informačních systémů lze charakterizovat takto:

• většina informačních systémů je zalozena na rozsáhlém jádru reprezentovaném vysoce integrovanými aplikačními balíky, pro něž je charakteristická stále se rozšiřující funkcionalita, ale také rostoucí nároky na zdroje výpočetního systému a na dobu implementace,
• významný je i heterogenní charakter aplikací. Informační systém je tvořen specializovanými softwarovými komponentami zalozených na různých technologiích, např. TPS (Transaction Processing System), MIS (Management Information System), EIS (Executive Information System), DSS (Decision Support System), OIS (Office Information System), Workflow apod.
• nové technologie (Intranet, některé kancelářské aplikace) směřují k vytvoření jednotného uživatelského interface,
• aplikační softwarové balíky v sobě integrují nástroje pro optimalizaci podnikových procesů s možnostmi nastavení (customizace) jednotlivých modulů balíku podle výsledku optimalizace,
• moderní IS podporují integraci různých technologií pro práci s daty (relace, OLAP, hypertext, obraz, zvuk, video) s jejich provozním využitím podle potřeb uživatele.

V současné době jdou proti sobě dvě tendence - na jedné straně velké, vysoce integrované softwarové balíky, s vysokou mírou obecnosti a šíří použití, které postupně vytvářejí de facto standardy v této oblasti (SAP R/3, BPCS, Baan, Oracle Financials). Tyto systémy se pak i přes všechny výše uvedené pozitivní posuny s větší či menší mírou obtížnosti přizpůsobují konkrétním potřebám uzivatele. S jistou mírou nadsázky můzeme říci, ze standardní softwarové balíky spíše formují „standardního uživatele", než by se pružně přizpůsobovaly požadavkům jednotlivých uživatelů.

Na druhé straně je patrná tendence k podstatně vyšší míře individualizace, resp. unikátnosti jednotlivých aplikací informačního systému, a to nejen mezi jednotlivými ekonomickými subjekty, ale i v rámci nich. Tento směr je, dle našeho názoru, ovlivňován následujícími faktory:

• u každého informačního systému vedle standardních aplikací roste význam tzv. strategických aplikací, tj. specializovaných funkcí IS, které odlišují IS daného subjektu od IS konkurence a mají podniku napomoci k získání konkurenční výhody na trhu (viz Donovan, 1994),
• velmi rychle se zvyšuje kvalifikační úroveň uživatelské sféry v oblasti IT a s tím i úroveň a různorodost představ a nároků na funkce informačního systému,
• dodavatelé IT nabízejí stále širší paletu nástrojů na řešení vlastních uživatelských aplikací,
• aktivitu uživatelů a jejich zájem o posilování vlastní nezávislosti na rozsáhlých a mnohdy i neprůhledných a nemotorných aplikačních balících dokazuje i rostoucí podíl trhu s kancelářskými aplikacemi, relativně jednoduchými produkty EIS a dalšími technologickými nástroji pro koncové uzivatele,
• i do řízení informačních systému se promítá základní princip řízení ekonomických subjektů, tj. posilovat rozhodovací prostor a pravomoc na co nejnižších úrovních a zjednodušovat tak složité a neprůchodné řídící mechanismy. To sebou v informatice nutně nese i rozšíření prostoru pro přizpůsobení aplikací IS jednotlivým konkrétním uživatelům,
• jestliže roste kvalifikační úroveň uživatelů v IT (viz druhá odrážka), tak i obráceně informační technologie vedou díky zabudovanému know-how ke zvyšování odbornosti uživatele (v ekonomice, výrobních technologiích apod.). To je rovněž moment, který s konkurencí na trhu práce a s rostoucí motivací pracovníků, nutně povede ke specializovaným uživatelským nárokům a potřebě vyšší specializace jejich úloh.

Výše uvedené faktory nás vedou k závěru, ze aplikační úroveň informačního systému se bude vracet od rozsáhlých, vysoce parametrizovatelných monster ke specializovaným, vzájemně propojitelným aplikacím. Dá se přitom předpokládat, ze podobně, jak tomu jiz je v případě hardware, tak i v případě aplikačního software bude IS podniku sestaven ze vzájemně kooperujících softwarových komponent dodaných různými výrobci.

Domníváme se, ze specializované aplikace budou navíc pruznější i ve vyuzívání externích datových zdrojů a sluzeb. Podle našich představ umozní i podstatně snadnější kooperace s externími subjekty tak, jak jsme se o tom zmínili v předchozím paragrafu.

A jedna poznámka na závěr - takový vývoj v aplikacích se nám jeví i jako nová šance pro české softwarové domy...

Systémová integrace v kooperativní společnosti

Systémová integrace

Předchozí paragrafy měly vytvořit podklad pro naše závěrečné úvahy, které v tomto článku pokládáme i s ohledem na zaměření konference, za klíčové. To znamená, měli bychom hledat odpovědi na otázku, jak se bude vyvíjet systémová integrace a systémoví integrátoři v příštím období. Je zcela evidentní, ze nemůze jít o jednoznačná doporučení nebo závěry, nebot míra pravděpodobnosti v odhadu vývoje v IT je vzdy velmi nízká.

Systémovou integraci budeme i nadále pokládat za model řízení vývoje a provozu informačního systému s těmito charakteristikami:

• systémová integrace stále více bude interdisciplinární problém (zahrnující technologie, ekonomiku, sociologii, psychologii, právo,...),
• systémová integrace se stále více bude promítat do všech oblastí řízení podniku - bude zahrnovat propojování informační strategie s ostatními podnikovými strategiemi:  marketingovou, výrobní, finanční atd. s cílem optimálního naplnění globální podnikové strategie,
• systémová integrace překročí hranice jednoho subjektu a začne se zabývat integrací informačních systémů kooperujících partnerů. Úroveň informačního systému, jeho otevřenost, flexibilita a úroveň řízení IS budou přitom významnými faktory výběru partnerů nově vytvářených aliancí. V této souvislosti se pak vynoří nové problémy, jako např. jaký bude podíl jednotlivých subjektů v alianci na systémové integraci (standardy, produkty,..), jak volně či pevně vytvářet pravidla kooperace, jak řídit společné projekty apod.,

Posuny nastanou i v organizaci systémové integrace a v roli systémového integrátora:

• systémová integrace bude stále více zalozena na úzké kooperaci zákazníka, dodavatelů produktů, dodavatelů služeb a konzultantů,
• roli systémového integrátora bude, podle našeho názoru, plnit kterýkoli z uvedených subjektů, který bude mít pro daný úkol nejlepší předpoklady (zejména dostatečně kvalifikovaný tým specialistů). Kazdá z variant má své přednosti i nedostatky a její výběr bude vždy záviset na konkrétní situaci a konkrétní skladbě partnerů,
• systémový integrátor, nebude dodavatelem jednoho velkého aplikačního programového balíku s odpovídajícími technologiemi a základními službami, ale bude schopen vybrat z nabízených stovek az tisíců aplikací (stavebních kamenů IS) ty, které budou pro podnik nejvhodnější a bude je schopen navzájem propojit. Současně bude disponovat vlastní nebo externí vývojářskou kapacitou pro tvorbu a údržbu specializovaných aplikací,
• systémový integrátor bude na základě specifických potřeb zákazníka schopen analyzovat dostupné informačních zdroje, jejichz šíře a objem nabývá jiz dnes hrozivých rozměrů. Na základě analýzy určí a zpřístupní ty, které budou v dané době pro zákazníka nezbytné, resp. výhodné,
• bude disponovat metodami a nástroji pro vývoj a provoz IS/IT. Stále většího významu budou nabývat metody a nástroje řízení IS/IT, a to pro všechny úrovně řízení, tj. strategickou, taktickou i operativní. Na úrovni strategické zůstane základním nástrojem informační strategie, ale její pojetí se bude měnit v duchu výše uvedených úvah.

Systémová integrace - informační strategie konce 90. let

Pro název posledního paragrafu našeho příspěvku jsme zvolili jiz tradiční podtext názvu konference. Nejde tu jen o slovní hříčku, ale o zdůraznění významu řešení celkového konceptu informačního systému, který v prostředí stále se zvyšujícího tempa hospodářských i technologických změn a rozšiřující se nabídky hardwarových a softwarových produktů, nabývá stále větší naléhavosti Tuto část považujeme i za návrat k praktickým doporučením pro řízení informačních systémů v současné době.

Řešení a využití informačních strategií v řízení informačních systémů v našem pojetí vychází z těchto hlavních principů:

Cíle a způsob řešení:

• hlavním cílem informační strategie je vytvoření plánu rozvoje informačního systému na období cca dvou az tří let, a to z pohledu všech rozhodujících dimenzí IS/IT (procesní, funkční, datové, organizační, ekonomické, personální, hardwarové, softwarové a technologické - viz metodika MDIS [Voříšek, 1997]) a jejich vazeb,
• informační strategie musí být formulována tak, aby představovala efektivní podklad pro rozhodování na strategické úrovni řízení podniku i na úrovni vedení informatiky podniku. Informační strategie je tak hlavním podkladem pro trvalé zachování kontinuity a konzistence řízení podnikové informatiky,
• informační strategie formuluje cílový stav IS/IT pro vymezené období a způsob transformace ze současného stavu do cílového stavu,
• dokument informační strategie musí respektovat maximální přehlednost a využitelnost pro rozhodování. Z tohoto pohledu je strukturován do tří základních částí:
• manažerské shrnutí - obsahující návrh dalšího postupu a hlavních opatření v IS/IT a definici jednotlivých informatických projektů (obsahové zaměření, náklady, čas),
• základní text - obsahující především závěry z analýzy a návrhy rozvoje IS/IT podle výše uvedených dimenzí (procesy, funkce,...),
• přílohová část - obsahující analytické podklady pro formulaci závěrů v rámci shrnutí a základního textu, má převázně tabulkový charakter

Způsob užití:

• informační strategie je základem pro zpracování poptávkového dokumentu na systémovou integraci, resp. poptávkových dokumentů dalších výběrových řízení,
• informační strategie je zdrojem pro zadávání jednotlivých projektů a nástrojem jejich řízení a vzájemné koordinace,
• informační strategie definuje vzájemné vazby mezi projekty IS/IT a ostatními projekty podnikového rozvoje (projekty ISO 9000, podnikového reengineeringu, projekty kvalifikačního rozvoje, ...)
• řešitelé (externí i interní) jednotlivých projektů, úvodních studií a další dokumentace by měli být (organizačně, ekonomicky a termínově) vedeni k důslednému vyuzití jiz zpracovaných materiálů v rámci informační strategie (to je dnes jeden z největších problémů užití informační strategie),
• informační strategie by měla být aktualizována cca jedenkrát ročně,
• informační strategie by měla být základem pro kontrolu vývoje informačního systému (jeho obsahu, harmonogramu, nákladů a efektů, technologické úrovně).

Doba řešení:

• informační strategie se s ohledem na rychlost změn ekonomického prostředí a informačních technologií připravuje s časovým horizontem 2 - 3 let, s roční aktualizací,
• doba řešení první verze informační strategie by neměla přesáhnout 3 měsíce (jinak by nemohla pružně reagovat na změny prostředí a technologií),
• časová náročnost roční aktualizace se pohybuje kolem 1 měsíce.

Řešitelé:

• vedení podniku - informační strategie je součástí strategického řízení firmy s důrazem na ekonomické, organizační, personální aspekty informatiky,
• pracovníci vedení informatického útvaru podniku,
• externí konzultanti - přinesou do tvorby informační strategie externí nezaujatý pohled a zkušenosti s tvorbou podobných strategických materiálů.

Konceptuální model IST:

Strategické řízení IS/IT a tvorba jeho hlavního výstupu - informační strategie jsou dosti náročné činnosti, které vyzadují tým vysoce kvalifikovaných pracovníků různých specializací. Aby byl další výklad snadněji pochopitelný, uvedeme na následujících obrázcích konceptuální model tvorby informační strategie. Obr. 1 je celkovým modelem tvorby informační strategie. Z modelu je zřejmé, ze tvorba IST se skládá ze třech hlavních skupin činností:

• popisu a hodnocení stávajícího stavu IS/IT,
• definice cílového stavu IS/IT,
• návrhu možných cest transformace stávajícího stavu do stavu cílového.

Popis a hodnocení stávajícího stavu charakterizuje silné a slabé stránky stávajících IS/IT, určuje výchozí bod pro cestu za novým cílem a umožňuje téz odhadnout náklady transformace.

Pro definování cílového stavu se vyuzívá osm klíčových vstupních materiálů:

• hodnocení stavu IS/IT konkurence (má-li konkurence jinak orientovaný informační systém, investuje-li do IS/IT výrazně jiné částky než my, pak to stojí minimálně za zamyšlení),
• hodnocení stavu IS/IT rozhodujících obchodních partnerů (ukazuje na možnosti integrace IS/IT partnera a podniku v zájmu zefektivnění vzájemné kooperace),
• hodnocení aplikačního software a služeb dostupných na trhu (dá informace o tom, jaké stavební kameny můzeme při stavbě našeho IS/IT využít, a kdyz je využijeme, v čem se musíme přizpůsobit),
• hodnocení trendů IS/IT (když určuji svůj směr vývoje, je vhodné vědět, kam směřují ti, kteří vytvářejí komponenty, metody a nástroje budoucích informačních systémů),
• výsledky SWOT analýzy (udávají, které silné stránky podniku je vhodné dále podporovat a které slabé stránky je třeba eliminovat),
• podnikové cíle a jejich priority (předurčují cíle a priority IS/IT),
• výsledky BPR (z popisu podnikových procesů lze odvodit jejich optimální podporu informačními technologiemi),
• požadavky uživatelů (v nich jsou koncentrovány dosavadní zkušenosti a znalosti uzivatelů).

Cílový stav IS/IT se určuje ve dvou úrovních. První úrovní je globální architektura IS/IT, která určuje „tvar celé stavby", její hlavní stavební kameny a vzájemné vazby těchto kamenů. Druhá úroveň rozpracovává globální architekturu IS/IT z osmi dílčích pohledů a jejich vzájemných vazeb. Těmito pohledy jsou:

• funkční a procesní architektura,
• datová architektura,
• technologická architektura,
• softwarová architektura,
• hardwarová architektura,
• organizační a legislativní aspekty,
• personální, sociální a etické aspekty,
• ekonomické aspekty.

Návrh cest transformace stávajícího stavu IS/IT do stavu budoucího definuje jednotlivé informatické projekty (tj. určuje jejich obsah, finanční a pracovní nároky a dobu realizace) a určuje pravidla vývoje a provozu IS/IT.

Druhý koncept, který je součástí konceptuálního modelu informační strategie je koncept, který objasňuje postup od podnikových cílů az po návrh jednotlivých informatických projektů - viz Obr. 2. Ze SWOT faktorů, z cílů podniku, z analýzy trendů IS/IT, z analýzy stavu IS/IT podniku, z analýzy stavu IS/IT konkurence a z analýzy stavu IS/IT rozhodujících obchodních partnerů se nejprve odvodí podniková vize IS/IT a z ní cíle podnikového IS/IT. Ze všech výše zmíněných zdrojů se pak odvodí pozadavky na IS/IT. Pozadavky na IS/IT se ještě rozšíří o výsledky první hrubé fáze BPR. Přitom více SWOT faktorů, cílů atd. můze směřovat na jeden společný pozadavek na IS a naopak jeden SWOT faktor, jeden cíl atd. můze vést na několik různorodých pozadavků. Potom, co jsou shromázděny všechny pozadavky na IS/IT, odvodí se z nich funkce cílového stavu informačního systému. Funkce, které dosud nejsou pokryty stávajícím informačním systémem se realizují jednotlivými informatickými projekty. Priority projektů se odvozují analogickým způsobem.

Závěr

Autoři jsou přesvědčeni, ze současný vývoj hospodářského prostředí vede ke kooperativní společnosti. Kooperativní společnost bude klást nové požadavky jak na hospodářské subjekty, tak na informační systémy a informační technologie, které budou podporovat podnikové procesy a dosažení podnikových cílů. Změny se budou týkat i strategického řízení informačního systému, pojetí systémové integrace a služeb systémového integrátora. Některé z očekávatelných změn byly charakterizovány v tomto příspěvku. Vývoj v následujících dvou az třech letech teprve ukáze, zda zde popsané vize budou naplněny, či zda se bude vývoj ubírat jiným směrem.

Literatura

Donovan, J.J.: Business Re-engineering with Information Technology, Prentice Hall, 1994

Drucker, P.F.: Postkapitalistická společnost, Management Press, Praha, 1993

Drucker, P.F.: The Theory of the Business, in Harward Business Review, Sept.-Oct. 1994

Gage, G.: Umění architektur informačních systémů, CW, 1993

Gates B: The Road Ahead, Viking Pengium, New York, 1995, český překlad: Informační dálnice, Management Press, Praha, 1996

Gričar,J. Novak,J. (ed.): EDI and IOS , Electronic Commerce, Electronic Partnership, proceedings, Bled, 1995

Grimm,U., Sokolowsky,P.(ed.): Strategische Fuhrungsinformationssysteme, Gabler, Wiesbaden, 1995

Hill,Ch.V.L., Jones,G.R.: Strategic Management - An Integrated Approach, Houghton Mifflin Co., 1992

Karlach, P. Component Based Development, Systémová integrace, Praha, 1996

Kolektiv: Information Technology Trends in Central and Eastern Europe, Deloitte and Touche, 1995

Míka, E.: Kam se vyvíjí systémová integrace?, přednáška na semináři "Co je a co není systémová integrace", ČSSI, Praha, říjen 1996

Pour, J.: Perspektivy systémové integrace, Konference SI’93, Praha 1993

Pour, J. Aplikační software, VŠE, 1996

Saxena,K.B.C., Wagenaar,R.W.: Critical Success Factors of EDI Technology Transfer: A Conceptual Framework, ECIS Conference, Atheny, 1995

Stock,P.: Business needs drive EIS, Consultants´Conspectus, 2/95

Svoboda, J.: Trh systémové integrace v roce 2000, Systémová integrace'95, sborník mezinárodní konference, ČSSI, Praha, 1995, 43-56

Voříšek, J., Pour, J.: Otazníky systémové integrace, Computer world, 1996

Voríšek, J.: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace, Management Press, Praha, 1997

Watson,H.J., Rainer,R.K., Houdeshel,G.: Executive Information Systems, John Wiley, 1992