Obsah stránek:
Úvod o oddíle
Základní informace
Naše akce
Letní tábor
Pravidla her
Fotky

Etapovky:
Pohádková říše
Pán prstenů
Alotis
Virus

Napište mi:
Ivana Topolová

Už se to vědělo kolem oběda. Jirka, Karel a Káťa balili lana a celty a převezli se na druhý břeh. Byla večeře a potom dlouhá chvíle. Někdo si kopal, někdo zase vyvolával duchy např. Kubák a Vojtu. Béďa hrál na kytaru. Konečně! Setmělo se a Káťa přijela i s Karlem a hrrr!!!!! vyzvídat. Neřekli nám ale nic. Zato byl nástup. Každá posádka dostala krabičku sirek a svíčku. Šli jsme třetí. Byla už pořádná tma. První kontrola byla v tom nejhorším místě. Skoro všichni z naší posádky se tam přizabili. Šli jsme, zakopávali jsme a hledali jsme. Po chvíli nás to zavedlo k takovému přístřešku a tam byl profesor Andreas Hamilton jinak řečeno Jirka. Namůžu si pomoct, ale Jirka vypadal jako když vypil flašku rumu. Vyprávěl nám jak a co se tu změnilo. Pak nás poslal směrem do tábora. Když jsme se ukládali bylo asi 11 táborového.

Scéna: Nástup. Už se lidé scházejí, Jirka uspořádal nástup. Následuje pošta, black lady – černá bedna a T13. “Tak kdopak si dá hladovčičku? Vy jste ale měkký! A co mlčeníčko?”

Vyráželi jsme dne 13.7. po poledňáku po dobré svačině. Počasí nám docela přálo, a tak jsme šťastně dorazili na své expediční místo, kde jsme ladabyle odhodili své batůžky a začali se dohadovat o místě, kde byly minulý rok zakopány zprávy z minulých let. První byla až z roku 1995, protože ty starší asi někdo ukradl. Nejvíce se mi zamlouvaly činnosti číst, jíst a spát (konec konců to ani o moc jinak nedopadlo). Poté, co jsme si tedy přečetli zprávy, rozebrali jsme si Čtyřlístky (které mezi tím stačil Vítek vyndat ze svého batohu). Pak jsme si jenom četli, četli, četli a pro úspěšnost změny programu zas jenom četli. Když jsme si postupně povyměňovali všech 7-8 Čtyřlístků mezi sebou, padl návrh postavit alespoň provizorní střechu nad hlavou pro případ příchodu skoro nikdy nevítaného deště. Začali jsme tedy já a 2 jiní rozečetlospalí vstávat, aby vytáhli 3 igelity, které se naply na šňůru, která byla přivázána mezi dvěma stromy (kvůli kterým se málem pohádali nejmenovaný Štěpán a taktéž nejmenovaná Anda) a přístřeší bylo hotové.Mezi tím se někam zaběhli Cinda, Ben, Káča a Vítek – později se ukázalo, že byli na borůvkách.Když se z nich tedy vrátili, snědli jsme svačinu (jen někdo, někdo už ji snědl předem) a Cinda nám dala na vybranou, co a zda by jsme uvítali čtení její knížky. Všichni to odkývali, ale za chvíli číst přestala, protože mezi sebou zápasili Ben a Káča a zbytek ze sebe dělal u Kormíků tak oblíbenou roládu. Medvěd postavil vodu na polívku na plynový sporák, vysypal pytlíky instantní polívky a přidal uvařené brambory z tábora. Když to už vypadalo, že budeme jíst, ozvalo se ááááá! a Ben lítal kolem našeho staveního a klepal rukou (strkal ruce tam, kam nemá a tentokrát to bylo pod proud horké gulášovky). Zbytek lidí (až na Andu a Medvěda, kteří podporovali Bena s jeho opařenou rukou a zároveň nás, abychom se nestarali o Bena a jedli – radši) chvíli jsme si říkali vtipy. Téměř v noci, když už se nedalo téměř nic dělat, vyrazili jsme k Huberťáku, opět bez Medvěda, tentokrát nám hlídal věci. Cestou jsem já a Káča založili světluščí farmu (měli jsme 3 světlušky) a viděli jsme jich ještě víc, ale hluboko v křoví. Jinak se nedělo nic moc jinýho. Zalehli jsme do spacáků a chvíli kecali. Pak postupně pousínali.

Ráno jsem se probudil do mírného děště, (ten zesiloval). Jedli jsme tedy to, co Medvěd ukrojil a Anda a i my postupně namazali. Pak už jsme jenom blbli a dělali to, co normální lidi při volnu – lenošili. Potom už nezbývalo nic jiného, něž zabalit své saky-paky a jít do tábora. Byla to ta nejlepší expedice, kterou jsem ve svém životě zažil (tahle byla sice první, ale to vůbec nevadí. Stejně byla nejlepší prostě ze všech.)