Situace na národním i mezinárodním trhu vzdělání se dynamicky vyvíjí. Vznikají nové soukromé školy, z nichž většina otevírá obory, které jsou blízké zaměření naší školy. Také adaptační procesy, kterými prochází česká ekonomika před vstupem do Evropské unie, se dříve či později musí odrazit rovněž v adaptaci ekonomického a manažerského vzdělávání na postupné vytváření evropského vysokoškolského vzdělávacího prostoru. Podle Boloňské deklarace, podepsané v červnu 1999 mj. i českým ministrem školství, se předpokládá, že do roku 2010 dojde k završení procesu, který k vytvoření tohoto vzdělávacího prostoru směřuje. Absolventi naší školy, stejně tak jako absolventi ostatních českých vysokých škol ekonomického a manažerského zaměření, budou vystavováni stále tvrdší konkurenci a stále častěji budou ve větší míře muset prokázat své kvality nejen v rámci národního trhu práce, ale i v rámci trhu evropského.
Vedení školy si je plně vědomo toho, že základním pilířem postavení školy v národním i mezinárodním měřítku, rozvoje vzájemné spolupráce, uznání a respektu i orientace studentů je kvalita. Jestliže si chceme udržet konkurenční výhodu plynoucí z našeho současného postavení také v budoucnosti, musíme být na tuto situaci dobře připraveni,. Proto kvalitě vzdělávacího procesu ve všech jeho souvislostech věnujeme trvalou pozornost a kvalitu považujeme za dlouhodobou prioritu naší strategie. Také proto jsme se rozhodli udělat závažný a náročný krok a porovnat v evropském měřítku, čeho jsme v posledních letech dosáhli a kam směřujeme. Požádali jsme o komplexní zhodnocení kvality naší školy na základě EQUIP - European Quality Improvement Program. Byl to pečlivě zvážený strategický krok směrem k dosažení evropské "značky dobré kvality" EQUIS. Na rozdíl od akreditace, není tato evaluace spojena s jednoznačným verdiktem ano či ne. Jejím smyslem je zhodnotit, do jaké míry je či není škola k akreditaci připravena, ve kterých oblastech již splňuje předpoklady, ve kterých je potřeba ještě něco zlepšit.
Evropská evaluace posuzuje kvalitu instituce ve všech jejích činnostech, které jsou spojeny s kvalitou vzdělávání. Hodnotí kvalitu řízení školy, její postavení v národním i mezinárodním měřítku, kvalitu studijních programů, jejich mezinárodní srovnatelnost, metody výuky, rovnováhu či nerovnováhu v procesu vyučování a učení se (teaching and learning), kvalitu výzkumu, jeho přínos pro studijní programy, pro akademickou obec i pro společnost. Kvalitu školy "dělají" především její pedagogové a studenti. Proto samozřejmě hodnocení věnovalo pedagogům hodně místa. Stejná pozornost byla věnována studentům, přijímacímu řízení, ale i míře neúspěšnosti studentů ve studiu. Předmětem hodnocení bylo i materiální vybavení školy a její finanční zázemí. Pozornost byly věnována rovněž službám poskytovaných studentům zahraničním oddělením, knihovnou, Centrem profesní orientace a mnoha dalším stránkám školy. Mohli jsme si tak nastavit zrcadlo a ptát se, kam se nám podařilo posunout naší školu za poslední období, čeho jsme dosáhli a kde ještě musíme věci dotáhnout.
Jsem velmi ráda, že se dnes mohu s Vámi se všemi o výsledky naší evaluace podělit. Potvrzují, že naše strategie byla správná, že jsme vykročili správným směrem a také to, že nás dělí jen krátká doba od okamžiku, kdy kvalita naší školy může být potvrzena i na evropské úrovni.
Na přípravě evaluace se podílel značný počet pracovníků VŠE. Pro přípravu Self Assessment Report jsem jmenovala tým devíti kolegů, vlastní evaluace se aktivně zúčastnilo 64 akademických i neakademických pracovníků školy, vč. děkanů, proděkanů a členů akademického senátu, 24 studentů, 10 vrcholových representantů našich partnerů z praxe. Velice si vážím vynikající spolupráce se všemi děkany při přípravě evaluace.Veškerou organizaci vlastní evaluace a pobytu mezinárodního evaluačního týmu zajistila bezchybně prorektorka pro zahraniční vztahy doc. Hořejší. Chci jim všem ještě jednou upřímně poděkovat za jejich zodpovědný přípravu na evaluaci, vynikající spolupráci i úsilí a pohotovost vstřícně se vyrovnat se všemi, někdy i neočekávanými, úkoly. Vzpomínám si např., jak v pátek v průběhu oběda se na mne obrátil předseda evaluačního týmu prof. Greenstead s otázkou: " Bylo by možné, abychom se podívali na přípravu některých vašich pedagogů na přednášky či semináře?" Byl pátek po poledni a navíc zrovna nefungovaly telefony. Oběhla jsem všechny děkanáty, od přízemí až po čtvrté patro. Všude jsem nalezla buď děkany nebo jejich proděkany. Během půl hodiny se v mém sekretariátě navršil stůl slidy, kompaktními disky, disketami s přípravou pro power point, dokonce i videokazetami a řadou dalších pomůcek, které si učitelé připravují pro přednášky. Měla jsem upřímnou radost nejen z toho, že jsme dokázali tak pohotově zareagovat, ale zejména z pocitu, že všichni projevili snahu a chtěli osobně přispět k úspěchu školy, která je přece naše a máme k ní svůj vztah.
Jaké jsou tedy konkrétní výsledky? V celkovém hodnocení se uvádí, že VŠE je vynikající, prvotřídní školou s vedoucím postavením na národním trhu vzdělání. Pro svoji akademickou kvalitu, danou jak kvalitou akademického sboru, tak vynikající úrovní svých absolventů, je vysoce respektována studenty, představiteli praxe, institucemi veřejného sektoru i vlády. Vysoce se oceňuje, čeho škola v posledních několika letech dosáhla. Naše studijní programy (resp. obory) jsou svým obsahem mezinárodně srovnatelné. Pozitivně se hodnotí růst vědeckovýzkumných aktivit i to, že si VŠE vydobyla silného mezinárodního uznání v rámci CEMS a PIM. V mnoha aspektech hodnocení naše škola dosahuje požadovaného evropského standardu. Je tomu tak např. v otázce řízení školy, kredibility současné strategie školy, zapojením představitelů praxe do procesu řízení, mezinárodní kredibility VŠE, kvalitě učebních materiálů, monitorování a vnitřní evaluace programů, dostupnosti kursů v angličtině, mezinárodně srovnatelného obsahu programů a také jejich adekvátnosti se zřetelem na potřeby praxe, možnosti studia v zahraničí, kvality pedagogů i administrativních pracovníků a efektivnosti finančního řízení, stejně tak jako i v otázce kvality výsledků našeho výzkumu a v dalších aspektech hodnocení. Ve všech těchto otázkách jsme byli v celkovém přehledu hodnoceni jako "medium", což znamená standard. V některých částech hodnocení jsme dosáhli nadstandardní úrovně, označené jako "high". Tak tomu bylo např. u hodnocení kredibility současného postavení naší školy, kvality knihovny a jejích služeb, přístupu k počítačové síti, komplexnosti portfolia našich studijních programů, a jejich kompatibility s ostatními Evropskými systémy. Vysoce byla hodnocena úroveň našich vztahů s podnikovou sférou. Za nadstandardní byla oceněna také naše jasná politika v oblasti zahraniční spolupráce, a kvalita zahraničních partnerských škol, se kterými naše škola spolupracuje. Není divu, vždyť naše škola dlouhodobě buduje svoji jedinečnou síť zahraničních vztahů. Mezi naše partnery patří nejen školy CEMS a PIM, ale také téměř třetina škol, které získaly EQUIS. Americké školy , se kterými spolupracujeme jsou akreditovány u AACSB, což je asociace, která již téměř sto let uděluje akreditaci školám ekonomického a manažerského zaměření. Je toho tedy dost, z čeho se můžeme právem těšit. Je však také ještě řada věcí, kde musíme společně vyvinout úsilí ke zlepšení.
Především je potřeba jasně formulovat naši dlouhodobou strategii do budoucna a společně s vedením všech fakult formulovat jasné priority. Vidím především tři okruhy naléhavých problémů. Naše škola musí být mladá. Kritickým bodem dalšího rozvoje školy je věková struktura našeho akademického sboru. Pokud se někomu zdá, že situace není až tak vážná, připomínám jen několik údajů z Výroční zprávy VŠE za rok 2001. Na VŠE nebyl v roce 2001 žádný profesor ve věku do 39 let. V kategorii čtyřicátníků bylo celkem 5 profesorů, padesátníků bylo 8. Naprostá většina profesorů je v kategorii 60 - 70 let (z celkového počtu 57 profesorů bylo v této věkové kategorii 27), v kategorii nad 70 let je 17 profesorů. Považuji tuto situaci za alarmující. Není typická jen pro VŠE.
Evaluační zpráva EQUIP nám opět s veškerou naléhavostí připomněla, že právě věková struktura akademických pracovníků VŠE se může stát v blízké budoucnosti vážnou hrozbou dalšího rozvoje naší školy. Kvalitní školu dělají na prvním místě kvalitní učitelé a kvalitní studenti. Proto vedení školy společně s vedením všech fakult musí zcela nezbytně vytvořit lepší akademické i finanční podmínky k tomu, aby VŠE byla atraktivní institucí nejen pro studenty, ale také pro mladé akademické pracovníky s dlouhodobou perspektivou působení na VŠE. Tento záměr musí svou finanční politikou podpořit..
Ve spolupráci s vedením fakult je potřeba jasně vymezit podmínky a předpoklady k tomu, aby se kvalifikační struktura akademického sboru, zejména v mladších věkových kategoriích v přiměřeném časovém období zlepšovala. V srpnu m.r., když jsme žádali o evaluaci EQUIP, měla naše škola pouze 53 % akademických pracovníků, kteří dosáhli vědecké hodnosti CSc. nebo PhD. To je ale základní kvalifikace pro práci vysokoškolského učitele. Pro tak prestižní školu, jako je naše, by měla být nezbytná. Proto bude zapotřebí vyžadovat ve spolupráci s vedením fakult, aby vědecká hodnost PhD., jako základní kvalifikace pro práci vysokoškolského pedagoga, byla dosažena nejpozději do 6 let od nástupu pracovníka do hlavního pracovního poměru na VŠE. Současně je potřeba ale také výrazně rozlišit platové ohodnocení odborných asistentů s vědeckou hodností PhD. a odborných asistentů bez této hodnosti.
Zavedli jsme řadu motivačních prvků v zájmu zlepšení výzkumných aktivit. Určitá zlepšení se projevila a byla přim evaluaci oceněna jako pozitivní. Budeme však muset udělat víc a věnovat prioritní pozornost zlepšení podmínek pro vědeckou práci, zejména akademických pracovníků mladších věkových kategorií. Jejich zatížení pedagogickými úvazky je často neúměrné. V souladu s doporučením strategického auditu EQUIP budeme muset důsledně požadovat na vedení jednotlivých fakult snížení pedagogických úvazků asistentů a odborných asistentů, aniž by docházelo ke snížení jejich platového ohodnocení. Cílem je vytvořit právě u těchto kategorií akademických pracovníků předpoklady pro jejich reálný kvalifikační růst na VŠE, prostor pro jejich aktivní účast ve vědeckém výzkumu a v mezinárodní spolupráci a tím i zlepšení akademických podmínek pro dokončování jejich doktorských disertací a habilitačních prací. Dosáhnout toho je možné např. omezením naprosto neúměrného počtu volitelných kursů, jejichž zajištění rozmělňuje kapacitu pedagogického sboru a často je spojeno rovněž s neefektivním vynakládáním disponibilních finančních zdrojů, které je vázáno na výkony.
Tyto kroky musí být doprovázeny dokončením a urychlenou realizací změny vnitřního rozdělování finančních zdrojů. V listopadu m.r. jsem jmenovala pracovní tým zkušených a respektovaných kolegů (uvádím bez titulů: Pelikán, Vlček, Mandel, Straka, Kubišta, Pavel Dvořák), jehož úkolem bylo zhodnotit dosud uplatňovaný systém založený na výkonech a navrhnout jiný, který by vytvářel lepší předpoklady pro rozvoj vědeckovýzkumných aktivit na naší škole s termínem ukončení práce do června t.r. Závěrečná zpráva týmu doporučuje kombinaci výkonového systému s kapitačními platbami. Po diskusi s děkany dávám tento materiál akademické obci k posouzení. Změna vnitřního způsobu rozdělení dotace na vzdělání je závažný krok. Musí být v souladu s dlouhodobou strategií školy. Není cílem školy ani navyšovat počty akreditovaných předmětů, ani počty studentů. Cílem je přiměřená nabídka předmětů pro přiměřený počet studentů při růstu kvalifikační struktury akademického sboru a rozvoji vědy a výzkumu. Musíme proto hledat takový systém, který všechny tyto tři cíle zahrne. K tomu se musí akademická obec vyjádřit.
Třetí problém, který vidím jako zásadní z hlediska naplnění naší vize evropské kvality je dotažení a prohloubení některých aspektů mezinárodní dimenze naší školy. Dosáhli jsme vynikajících výsledků v rozvoji výměnných programů a vysílání studentů na studium do zahraničí. Daří se nám i v podpoře účasti doktorandů na mezinárodních konferencích, i v n některých dalších oblastech mezinárodní spolupráce. Je však podstatný rozdíl mezi počtem těch, kteří na mezinárodní konference vyjíždějí a těch, kteří na nich presentují výsledky svého výzkumu či jinak aktivně vystupují. Nedaří se nám však zejména proniknout do povědomí mezinárodní akademické komunity naším výzkumem. Článků, které se dostávají do mezinárodních odborných časopisů, je stále velmi málo. Jsme také daleko za evropským standardem pokud jde o působení zahraničních pedagogů a vědeckých pracovníků na našich odborných katedrách. Také, bohužel, je jen velmi málo našich pedagogů, kteří působili jako hostující profesoři či vědečtí pracovníci v zahraničí. Mnozí kolegové mají vynikající kontakty se svými zahraničními partnery, ale mnozí je teprve potřebují získat. Bohužel, je také jen velmi málo našich pedagogů, kteří působili jako hostující profesoři či vědečtí pracovníci v zahraničí. Budeme se muset nad těmito otázkami zamýšlet a hledat společně řešení.
Řešení mnohých těchto problémů je spojeno s neadekvátností finančních zdrojů. K jejich zvýšení můžeme do určité míry přispět rozvojem vlastní doplňkové činnosti, zlepšením motivačních podmínek pro takovou činnost apod. To hlavní je však v rukou vlády a MŠMT. Mezinárodní srovnatelnost a konkurenceschopnost nejen naší školy, ale českých vysokých škol vůbec, vyžaduje také srovnatelnost podmínek, vč. platových, ve kterých české vysoké školy působí. Výdaje na české vysoké školy v roce 2001 - měřeno % z HDP - činily 0,76. To je ale stále daleko za výdaji, které průměrně vynakládají země OECD. V roce 2001 1,76 % HDP. Jsem přesvědčena o tom, že i v tak těžkých podmínkách, v jakých se naše země ocitla v souvislosti s rozsáhlými povodněmi, je potřeba tyto souvislosti připomínat. Jinak naše úsilí o rovnoprávné začlenění do evropského vysokoškolského vzdělávacího prostoru zůstane jen na úrovni akademické debaty.