E-LOGOS/1999

ISSN 1121-0442

_____________________________________________
 

Jedna z Hayekových cest ke kořenům liberalismu.

 Danica Slouková


 


Tato práce vznikla v rámci grantového projektu
“F. A. Hayek a teorie spontánního řádu” financovaného
Grantovou agenturou České republiky (reg. č. 402/99/0848).
 

"John Stuart Mill a Harriet Taylor, jejich přátelství a následné manželství",1 to je název knihy F. A. Hayeka, která vyšla v roce 1951. V té době byl již F. A. Hayek známý jako významný teoretik v oblasti ekonomie a politické filosofie. Jeho "Cesta do otroctví" z roku 1944,2 jej proslavila i ve Spojených státech. V tomto kontextu nás napadá otázka: Proč se Hayek, renomovaný ekonom, vůbec zabývá biografií J. S. Milla? J.S. Mill přitom již sám svou autobiografii napsal. Proč věnuje Hayek tolik času a energie sbírání a studiu archivních materiálů, a proč vydává knihu o tak individuálních a privátních záležitostech, jakými je vztah dvou blízkých lidí?

V článku "Principy liberálního řádu"3 ( jedná se o přednášku přednesenou na Mont Pelerin Society v roce 1966) se Hayek zabývá podstatou liberalismu, rozlišuje tu dva jeho typy. Prvním typem je ten, k němuž se sám hlásí (původní, britský, založený na individualismu, jehož zakladatelé jsou D. Hume, A. Smith, Lord Acton), druhý typ je spíše kontinentálního původu, ovlivněný francouzskou filosofií, ten podle Hayeka vede až k modernímu socialismu. Oba typy spojuje tematizace svobody jako ústředního pojmu, avšak každý typ vede k rozdílným důsledkům. V původním britském liberalismu se jedná o koncepci individuální svobody v rámci právního státu. Vede k chápání společnosti jako evolucí vznikajícího spontánního řádu (a nomokracie). Druhý typ je založen na konstruktivistickém racionalismu, jenž si nárokuje nalezení principů a metod racionálního řízení společnosti a vede k telokratickému autoritarismu. Ve vývoji britské filosofie navazuje J.S. Mill na anglickou utilitaristickou tradici a liberalismus. Jeho otec James Mill patřil spolu se svým učitelem a přítelem Jeremy Benthamem k "filosofickým radikálům", kteří si kladli za cíl zbavit společnost bezpráví a zreformovat ji podle utilitaristických zásad. John Stuart Mill se měl stát podle záměrů svého otce mluvčím liberalismu. Benthamův utilitarizmus má zpočátku na J.S. Milla silný vliv, avšak později se od něj J.S. Mill odklání. Přichází s novými myšlenkami, kritizujícími egoismus jako ústřední princip, který podle něj neuspokojuje naše potřeby pocitu sounáležitosti. Jeho sociální filosofie se tak postupně stále více přiklání k socialistickým idejím a pod vlivem Coleridge a kontinetální, především francouzské filosofie (A. Comta a Sait-simonistů), se postupně dostává právě na ty pozice, které Hayek charakterizuje jako konstruktivistický racionalismus.

Hayek se v knize "J.S. Mill a Harriet Taylorová" snaží ukázat skutečnosti, které zůstávají v Millově autobiografii zamlčeny, (Mill je považuje za irelevantní), ale které přitom tvoří psychologický základ vývoje Millova myšlení. Protože "O tom, co bychom mohli nazvat v původním slova smyslu jeho životem, o jeho lidských zájmech a osobních vztazích se nedovídáme (v jeho autobiografii, pozn. D.S.) prakticky nic".4

Kniha vznikla jako výsledek původně jiného záměru. Hayek chtěl zmapovat Millovu korespondenci z období jeho rané tvorby. Vztah J.S. Milla s Harrietou Taylorovou vyplynul z výsledků bádání jako samostatné téma, které vrhá nové světlo na zdroje Millových názorů a postojů. Nekonvenční vztah muže a vdané ženy v podmínkách viktoriánské Anglie, který byl teprve po mnoha letech, po smrti Harrietina manžela, legitimizován manželstvím, výrazně ovlivnil Millovy sociální postoje i jeho teoretickou tvorbu. Hayekova kniha má charakter biografie přátelství, spolupráce a soužití Harriet Taylorové a J.S. Milla. Největší prostor zaujímá dochovaná korespondence nejenom mezi Millem a Harriet, ale i korespondence s přáteli a rodinnými příslušníky. Hayek také využívá úryvků z Millovy autobiografie. Hayekův text především usouvztažnuje informace z dopisů. Nekomentuje je, a pokud ano, ukazuje spíše biografické a historické souvislosti. Cílem se zdá být zmapování přátelství a soužití Harriet Taylorové a J.S. Milla jako zdroj proměn jejich myšlení a vzájemného ovlivňování v jejich intimním dialogu.

Harrieta Taylorová, dcera lékaře Thomase Hardyho, vysoce autoritativní osoby, se v 18-ti letech vdala za Johna Taylora, úspěšného obchodníka, "čestného a váženého muže", jak jej ve své autobiografii charakterizuje J.S.Mill, muže bez intelektuálních a uměleckých zájmů, jenž se zajímal o politické dění a angažoval se v unitariánské kongregaci. Křehký zjev Harriet skrýval velmi silné vyhraněné postoje a emoce. Ostře revoltovala proti sociálním konvencím, které ji stavěly do závislosti na muži, o němž si myslela, že nedosahuje její intelektuální a kulturní úrovně. Bouřila se proti konvencím, které ji vylučovaly ze všech těch aktivit, pro které se cítila být určena. V jednom ze svých raných článků Harriet Taylorová o manželství píše: "V současném systému zvyků a postojů vstupují dívky do toho, co se nazývá smlouvou, zcela neznalé podmínek této smlouvy, a skutečnost, že tomu tak má být, se považuje za nutnou podmínku k tomu, aby byly pro tuto smlouvu vhodné".5

Harriet se zabývala kritikou poezie a psala články o postavení žen do Monthly Repository. S J. S. Millem ji v roce 1830 seznámil Johnson Fox, unitariánský kazatel, politický radikál a žurnalista. J. Fox vydával Monthly Repository, politicky a literárně vlivný měsíčník, ve kterém publikovalo mnoho žen, a jenž také zásluhou článků Harriet Taylorové postupně získal silně feministický charakter. Mezi skupinou utilitariánů (kam patřil také J. S. Mill) a Foxovou Unitářskou kongregací existovalo v té době mnoho vztahů. Harriet Taylorová nalezla v J. S. Millovi spřízněnou duši, spojoval je zájem o politické dění, literaturu a poezii, obdiv k Schelleymu a silná averze vůči Byronovi. Vytvořil se mezi nimi hluboký emotivní a intelektuální vztah, který implikoval jedno z hlavních témat jejich korespondence, otázku emancipace žen, a s ní související otázku manželství a rozvodu.

Podle J. S. Milla právě nerozlučitelnost manželství v dlouhodobé perspektivě udržuje ženy v neúnosné společenské pozici. Takový stav společnosti, ve které jsou ženy sociálně zcela závislé na faktu, zda jsou či nejsou vdané, považuje Mill za absurdní a zcela nemorální. Podle něj to není ani tak otázkou právních norem, ale spíše otázkou veřejného mínění, zvyků a vzdělání. Ženy jsou vychovávany k tomu, aby byly závislé na ochraně mužů. Prvním krokem k zrovnoprávnění žen musí být podle Milla takové vzdělávání, jež povede k tomu, aby dívka přestala být závislá na otci, bratru nebo manželovi.

Podle Milla neexistuje přirozená nerovnost mezi mužem a ženou, kromě rozdílu v tělesné síle. Civilizační pokrok však stírá i tento rozdíl, protože tělesná síla sehrává čím dále tím menší roli. Otázku manželství a rozvodu nelze řešit osamoceně, protože tato otázka není otázkou "čím má být manželství", ale otázkou, "čím má být žena". Podle Milla požadavek, aby byla žena postavena na stejnou úroveň práv občanských i politických jako muž, předpokládá také změnu zákonů o manželství. Styky a vzájemná náklonnost mezi Harriet Taylorovou a J. S. Millem se ve viktoriánské Anglii stávají zdrojem pomluv a skandálů. Z let 1840 až 1847 neexistují prakticky žádné informace o jejich privátním životě. Snad proto, že se stáhli do ústraní od společnosti, aby se vyhnuli skandálům a pomluvám.

Mill se zřekl vydávání London and Westminster Review (od roku 1836 pracoval jako jeho editor) a soustředil se na svou Logiku - tu dokončil v roce 1841. Vyšla však teprve v roce 1843.6 Ve své autobiografii píše, že Harrieta Taylorová měla vliv na Systém logiky svou přesnou a jasnou kritikou její formy.

V roce 1840 si Mill začíná dopisovat s A. Comtem a aktivně v tom pokračuje 5 let. Harrietina reakce na Comtovy názory je odmítavá, komentuje především spor Comta s Millem o postavení žen ve společnosti. Comte se Harriet jeví jako představitel "typicky francouzkého myšlení: anti-katolický a antikosmopolitní". Její kritika mění Millův postoj vůči Comtovi - lituje ústupků ve svých názorech, které vůči Comtovi udělal.

Prvním dílem J.S. Milla, na kterém měla Harrieta významný podíl nejenom co se týče stylistiky, ale i obsahově, jsou Millovy "Principy politické ekonomie",7 kde na její popud vznikla kapitola "Pravděpodobná budoucnost dělnické třídy", která, jak uvádí v autobiografii sám Mill, obsahuje většinu jejích myšlenek. "Byla daleko odvážnější a předvídavější než bych bez ní byl já", píše Mill.8 "Principy politické ekonomie" i s aplikacemi na sociální filosofii, vyšly v dubnu 1848. Mill některé výtisky určené přátelům opatřil věnováním Harrietě. Hayek na korespondenci mezi Harriet Taylorovou a jejím mužem Johnem Taylorem o otázce vhodnosti takovéhoto věnování ukazuje sílu společenských konvencí a předsudků tehdejší doby. Revoluce v roce 1848 podle Milla připravila veřejné mínění tak, aby bylo přístupné úvahám o sociálních změnách, a proto se spolu s Harriet začali více zajímat o francouzský socialismus, a v následujících dvou letech věnovali mnoho času studiu nejznámějších autorů socialistických teorií na kontinentu (především Fourieristů a Owenistů). Výsledkem této práce bylo, že většinu toho, co bylo o tomto problému napsáno v prvním vydání "Politické ekonomie", Mill nahradil argumenty a úvahami, které, podle jeho názoru, představují již vyzrálejší postoje. Jedná se především o kapitolu "O vlastnictví" z druhé knihy Politické ekonomie.

V roce 1849, po dvou měsících Harrietina opatrování, John Taylor umřel na rakovinu. Přes výhrady Milla i Harriet k institutu manželství se dva roky po manželově smrti Harriet Taylorová provdala za J.S. Milla. Ten jí ve své autobiografii označil za jedinou ženu svého života. Jejich manželství trvalo sedm a půl roku až do smrti Harriet v roce 1858. V té době se Mill zabývá otázkami etiky. V roce 1853 mu vychází článek ve Westminster Review s názvem "Morální filosofie Whewella",9 v němž Mill podává ostrou kritiku intuitivní teorie mravů. V roce 1854 Mill dokončuje svůj esej "O přírodě".10

Soužití manželů Millových je poznamenáno jejich chatrným zdravotním stavem, kterému neprospívají sychravé zimní měsíce v Anglii (oba trpěli na souchotě). Harrieta umírá v roce 1858 ve francouzkém Avignonu, v průběhu jejich poslední společné cesty za lepším podnebím. Po její smrti se Mill usazuje nedaleko Avignonského hřbitova, na němž je pohřbena. Mill po té dokončuje a vydává práce, na kterých spolupracovali. Společnici a asistentku nalézá v Harrietině dceři Helen Taylorové, které si postupně začne vážit a obdivovat ji pro stejné přednosti, které tak vysoce oceňoval u její matky.

V roce 1859 vychází práce "O svobodě"1. Mill označil Harriet za inspirátorku a částečně autorku "všeho, co je nejlepší" v jeho pracech. Hayekova kniha demonstruje často přehlížený vliv Harriet na Millovo myšlení. Mill sám přitom ve své autobiografii označuje svou tvorbu za "joint production", hovoří o spoluautorství Harriet, a to nejenom na jeho "Politické ekonomii", ale i na ostatních dílech. Na rozdíl od většiny Millových součastníků, a později i historiků, kteří zcela přehlíželi význam Harrietina vlivu na Millovo dílo nebo jej redukovali pouze na emocionální rozměr (obvyklé chápání "ženského" přístupu), Hayek na konkrétním historickém materiálu ukazuje, že se Harrietin vliv výrazně projevil také v teoretické rovině jeho práce. Podle Hayeka právě tato žena učinila z Milla radikálního racionalistu.

Prostřednictvím citací z dopisů Hayek ukazuje, jak už jednotlivá témata Millova teoretického zpracování vyrůstají ze vzájemných diskusí, z reflexe historických podmínek, aktuálních politických problémů a hledání cest jejich řešení. V tomto, zprvu až chaotickém dialogu, se postupně rýsuje nová Millova koncepce, vzniká nový "řád" uchopení skutečnosti, jenž je prodchnut vírou ve společenský pokrok. Přestože se tato kniha svým historickobiografickým tématem i svou povahou poněkud vymyká z ostatní teoretické tvorby F. A. Hayeka (možná také proto stála poněkud mimo pozornost teoretiků z oblati ekonomie a sociální filosofie), umožňuje nám lépe porozumět vlivům a inspiracím, jež stojí v základech jeho myšlenkové orientace. Je názornou ukázkou vyžití zájmu o psychologii pro analýzu zdrojů a geneze liberálních postojů J. S. Milla. Hayek ukazuje vnitřní propojenost ryze individuálních privátních situací a problémů, ve kterých se myslitelé ocitají, a snahu o jejich řešení na obecné úrovni v rovině práva a právních norem. "I když v konečném hodnocení nebude Mill zařazen mezi popřední orginální myslitele, věřím, že jeho reputace se vymaní z dnešního ústraní; bude znovu shledán jako jedna ze skutečně velkých postav své doby, snad spíše jako velká mravní osobnost než velký myslitel, jako někdo, u něhož dokonce i jeho čistě intelektuální úspěchy jsou výsledkem především jeho přesvědčení o nejvyšší morální hodnotě tvrdé intelektuální práce."12

Poznámky:

1/ F. A. Hayek: John Stuart Mill and Harriet Taylor. Their Friendship and Subsequent Marriage, London l951

2/ F. A. Hayek: The Road to Serfdom, Lonon 1944, česky: F.A. Hayek: Cesta do otroctví, Academia, Praha 1990)

3/ F. A. Hayek: The principles of Liberal Social Order, in: F.A. Hayek: Studies in Philosophy, Politics and Economics, London 1967

4/ F. A. Hayek: John Stuart Mill and Harriet Taylor Their Friendship and Subsequent Marriage, London l951, str. 17

5/ F. A. Hayek: John Stuart Mill and Harriet Taylor. Their Friendship and Subsequent Marriage, London l951 str. 25

6/ J, S. Mill: System of Logic Racionative and Inductive - Systém deduktivní a induktivní logiky, Londýn 1843 7/ J.S. Mill: Principles of Political Economy, Londýn 1848

8/ F. A.Hayek: John Stuart Mill and Harriet Taylor Their Friendship and Subsequent Marriage, London l951, str.118 9/ J.S.Mill: Whewell's Moral Philosophy

10/ vyšel posmrtně 1874 jako součást díla: "Příroda, užitečnost náboženství a teismus" Nature, the Utility of Religion, and Theism

11/ 1J.S. Mill: On Liberty, London 1859

12/ F. A. Hayek: John Stuart Mill and Harriet Taylor. Their Friendship and Subsequent Marriage, London l951, str. 16