Vědecký zákon je dalším výsledkem vědeckého poznání. Zákon vyjadřuje nutné, obecné a podstatné souvislosti mezi jevy, na jejichž základě můžeme předvídat a vysvětlovat zkoumané jevy. Zákony jsou vždy vztaženy k podmínkám, za nichž platí. To znamená, že jsou-li splněné definované podmínky, jev opakovatelně a nutně nastane. V zásadě rozlišujeme mezi zákony faktuálními, idealizačními a imanentními.

Faktuální zákony vyjadřují stálé a opakovatelné vztahy jevů, stanovují tedy trvalou koexistenci vlastností, aniž by nutně postihovaly podstatu procesů. Příkladem může být zákon: kovy jsou vodiči elektřiny, atd.

Idealizační zákony vystihují podstatu opakovatelnosti jevů, avšak necharakterizují modifikační podmínky. To znamená, že nepostihují faktický průběh jevů, ale jen to, jak by jev nastal v ideálních podmínkách. Příkladem může být zákon gravitace, který abstrahuje od tvaru padajícího tělesa, od odporu vzduchu, atd.

Imanentní zákon pak postihuje podstatu a zároveň i modifikační podmínky, případně jsou tyto podmínky charakterizovány doplňujícími zákony. Příkladem zde může být zákon zachování energie, který je doplněn dílčími zákony isotropického spinu, parity, nebo zákonem podivnosti. Imanentní zákony jsou zákony samovyvíjejících se systémů.

back