Klasický positivismus

Positivismus je pokusem o filosofii moderní vědy. Jeho vznik byl inspirován především tím, že chtěl být reakci na spekulativní hegelovskou filosofii.

Zakladatelem positivismu je A. Comte (1798 – 1857). Comte vycházel z tradic anglického empirismu a francouzských encyklopedistů. Jeho hlavní snahou však bylo vytvořit positivní filosofii, která odmítala vše nadpřirozené, spekulativní a která by se opírala jen o vědecky zjištěná fakta. Positivní fakta jsou dána vědou, kterou považoval za jediný prostředek poznání. Tehdejší věda však byla převážně popisná a mechanická. Věda je tedy zdrojem poznání a filosofii zbývá základní úkol spočívající v shrnování vědeckých faktů do jednotného celku.

Základní prací A. Comta je Cours de philosophie positiveněmž prosazuje dvě základní ideje – ideu pořádku a ideu pokroku. V ideji pořádku usiluje o tzv. konstruktivní politiku. Idea pokroku je vyjádřena v jeho zákonu tři stádií podle níž se vývoj odehrává ve třech etapách, etapě teologické, metafyzické a positivní. V teologické etapě převládá myšlenka Boha a snaha vysvětlovat všechny jevy pomoci této kategorie. V metafyzické etapě je Bůh nahrazen abstraktními kategoriemi. A v etapě positivní člověk již nehledá vysvětlení skutečnosti pomoci Boha ani abstraktních kategorií, ale snaží se vysvětlit podstatu jednotlivých jevů pomocí trvalých a opakujících se vztahů Tímto způsobem poznáváme řád přírody.

Comte o tom píše:

V teologické stádiu si lidský duch, směřující bytostně své výzkumy ke vnitřní povaze bytí, prvním a finálním příčinám … představuje fenomény jako produkty přímého a stálého vlivu nadpřirozených sil. …Ve stádiu metafyzickém, které v zásadě je pouze obecnou modifikací stádia prvního, jsou nadpřirozené síly nahraženy silami abstraktními. …Konečně ve stádiu třetím, “positivním” se “lidský duch” vzdává hledání původu a účelu universa, poznání vnitřních příčin fenoménů, aby se držel pouze odkrývání jejich efektivních zákonů, tj. jejich neproměnných vztahů sukcese a podobnosti. (A. Comte: Cours de philosophie positive, 1. Leson)

Comte považuje člověka jako součást přírodního řádu. Člověku tedy náleží poznávat tento řád, ale nikoli jej přetvářet. Poznání je pak pochopeno jako třídění a srovnávání poznatků. Comte se však také uvědomuje, že neexistuje věda, která by podávala fakta o společenské skutečnosti, o vztazích mezi lidmi, tak jak je to obvykle v přírodních vědách. Proto do své klasifikace věd zařazuje sociologii jako vědu o sociálních vztazích. Tím se stává zakladatelem této vědy. Comte vychází z toho, že jednotlivé vědy, zkoumají stále složitější vztahy ve skutečnosti. Matematika podle jeho názoru zachycuje nejjednodušší, avšak zároveň také nejobecnější vztahy. Po matematice následují astronomie, fyzika, chemie, biologie a po ní je pak sociologie, která zkoumá nejsložitější vztahy.

Na A. Comta navazuje především tradice anglické positivní školy v čele s H. Spencerem (1820 – 1903)

Spencer se snažil realizovat Comtův záměr a vytvořit jednotný základ pro všechny vědy tím, že sebere a uspořádá všechny známé poznatky. Jako centrální kategorii vidí kategorii vývoje, která se uplatňuje všude. Spencer vychází ze dvou principů – látky a pohybu, které jsou nejprve integrovány do stejnorodostí, aby pak v následující fázi se desintegrovaly. Výsledkem je rovnováha. Vývoj tedy prochází stadii vývoje, po němž následuje stadium rozkladu. Celý proces se pak stále opakuje. Spencer přichází také s myšlenkou organistického uspořádání skutečnosti i všech poznatků, což znamená, že některé části jsou důležitější, centrálnější než jiné, které mohou být jen podpůrné tak, jak je tomu u živých organismu. Tuto myšlenku uplatňuje zejména při svém pojednání o společnosti, kterou vidí jako vyvíjející se buněčný organismus. Vývoj společnosti podle jeho názoru vyústí v diferencovanou rovnováhu, kdy jednotlivci nabudou naprostou svobodu ve svém jednání.

Základní myšlenkou klasického positivismu tedy je velká důvěra ve vědu. Filosofii pak přísluší úkol poznatky uspořádat a nikoli nějaké vlastní spekulativní zkoumání.

back