Modelování

Modelování je specifickým pokračováním experimentu, kdy reálný objekt je nahražen modelem. Slovo model je odvozeno z latinského modulus (míra, takt, rytmus, veličina) a ze slova modus (kopie, obraz).

Modelem rozumíme systém, který je homomorfní k dané skutečnosti a který nám reprodukuje vlastnosti studovaného objektu. Homomorfismus je charakterizován tak, že množina M a množina M' si odpovídají v tom smyslu, že existuje vzájemně jednoznačné zobrazení mezi podmnožinami M a prvky M´. Izomorfní model by pak byl takový, kdy existuje vzájemně jednostranné zobrazení přímo mezi prvky M a M´.

Modelem tedy rozumíme abstrakcí zjednodušené zobrazení skutečnosti vytvářené za určitým účelem. Model nemůže zachytit všechny prvky, vlastnosti a vztahy objektu, jehož je modelem. Proto je model zjednodušením dané skutečnosti. Při tvorbě modelu musí být respektováno vždy to, aby byla určitá analogie mezi vlastnostmi a procesy probíhajícími v samotném objektu a vlastnostmi a procesy modelu.

Modely v zásadě rozlišujeme na materiální, ideální a teoretické. Materiální modely mohou být substrakční, což znamená, že mají shodný substrát s objektem; nebo strukturální, kdy model reprodukuje strukturu objektu; nebo může jít o model funkční, kdy se reprodukuje chování objektu. Mimo materiální modely známe modely ideální, které nemají svůj protějšek v realitě, ale jsou konstruovány na základě představ. Tento typ modelů je z metodologického hlediska velmi důležitý, protože nám vytváří možnost srovnání mezi ideálním modelem a materiální skutečností. V ekonomické teorii se často můžeme setkávat s modely teoretickými, které vytváří v pojmové sféře takový soubor předpokladů, které postihují určité zákonitosti probíhající v realitě. Tak se může hovořit např. o modelu kapitalismu volné soutěže, o modelu tvorby cen, atd.

Z gnoseologického hlediska rozlišujeme modely plnící :

- substančně heuristickou funkci,

- aproximativní funkci, a

- extrapolačně prognostickou funkci.

Substančně heuristickou funkci rozumíme to, že model nahrazuje originál a na modelu je uplatňována objevitelská (heuristická) funkce.

Aproximativně poznávací funkce má dvojí význam. Především jde o co možná největší přiblížení modelu k originálnímu objektu, který chceme zkoumat. Toto přiblížení je z mnoha důvodů žádoucí. Aproximací však můžeme rozumět také přiblížení nebo zveličení jen jedné stránky objektu v modelu, té stránky, kterou pak můžeme lépe prozkoumávat.

Extrapolačně prognostická funkce spočívá v tom, že závěry ze zkoumání modelu přeneseme na originál a z chování modelu tvoříme prognózu o chování objektu.

Vytváření modelu je první fází procesu modelování, v němž dalšími fázemi jsou samotný výzkum a přenesení poznatků z modelu na objekt. Metoda modelování může plnit přímou poznávací funkci, nebo funkci verifikační, tzn. že poznatek ověřujeme na modelu. Je však vždy nutné mít na mysli ten fakt, že existuje hranice mezi modelem a skutečností. Vztahy ve skutečnosti, tedy v reálných objektech jsou vždy složitější než u modelu a proto jedno-jednoznačné přenesení poznatků z modelu na skutečnost se může někdy projevit jako neadekvátní.

back