Analýza a syntéza.

Analýza a syntéza patří mezi základní a nejčastěji užívané vědecké metody. Původní význam řeckého slova analýza znamenalo rozložení nějakého komplexu na části a syntéza měla význam spojení rozmanitostí k jednotě v celku. Z metodologického hlediska jsou tato slova používána ve smyslu metod k získávání nových poznatků, nebo ve smyslu metody výkladu poznatků.

Analýza a syntéza může být prováděna z reálnými objekty nebo může být uskutečněna ve sféře myšlení, tzn. s ideálními objekty. V tomto případě se jedná o abstraktní analýzu nebo syntézu. Obě metody mohou být realizovány na různých úrovních, které jsou hierarchicky uspořádané. Nejpříznivějším případem je ten, kdy realizovaná úroveň analýzy nebo syntézy se blíží optimální úrovni. Charakteristiku úrovni přiblížíme na metodě analýzy, ale totéž platí i pro syntézu.

Nejnižší úrovni je klasifikační, tzn. že rozlišujeme mezi jednotlivými částmi nebo subsystému v celku nebo systému. Na klasifikaci se obvykle kladou dva základní požadavky. Požadavek disjunktivnosti klasifikace, to znamená, že každý klasifikovaný prvek je v klasifikaci zahrnut právě jednou. A požadavek adekvátnosti klasifikace, což znamená že výsledkem analýzy jsou skutečně podsystémy nebo části daného systému, nebo že žádný prvek nebyl při klasifikaci opomenut.

Vyšší úrovni je vztahová úroveň. Na této úrovni jde o postupné odhalování složitějších závislostí mezi prvky nebo podsystémy daného celku nebo systému, zejména o jejich funkční závislosti. Tento typ analýzy se tedy zaměřuje na strukturu.

Analýza strukturálně genetická je další úrovni. Soustřeďuje se na dynamiku celku nebo systému, to znamená, že sleduje chování celku nebo systému v závislosti na podnětech a reakcích. Jde tedy o analýzu zaměřující se na vývoj a jeho principy, případně mechanismus vývoje.

Chceme-li všestranně analyzovat nějaký proces, pak jej musíme rozložit (dissolution) na základní jevy, které podrobíme rovněž analýze, přičemž abstrahujeme od všeho ostatního. Analýzou, postupným rozpoznáváním a vydělováním nedůležitého pronikáme k podstatám a obecnému v jevech, věcech či procesech. Analýza však není pouhou metodou, která nám přináší poznatky. Analýza je také způsobem výkladu, jestliže oddělujeme, izolujeme (segregate) jednotlivé jevy a bereme-li je jako oddělené a izolované.

Rozdíl mezi dissolution a segregate určuje i dva typy analýz. V prvním z nich jev, věc nebo proces očišťujeme od nepodstatného a postupujeme k podstatě a obecnému. V druhém případě postupujeme v určitých uzavřených částech nebo subsystémech, které prozkoumáváme jako části celku (nebo podsystémy systému) a snažíme se chápat strukturu těchto izolovaných částí a jejich vzájemné vazby, z nichž pak vyvozujeme chování celku.

Syntéza je proti analýze proces opačný, nebo doplňující. Jde o sjednocování, složení nějakého předmětu, jevu či procesu z jeho základních prvků ať již myšlenkově, či fakticky v nějaký celek. Toto sjednocování nemusí být jen u jednotlivých částí, které byly předtím vyděleny analýzou. Syntéza má však jako metodologický princip analýzu vždy doplňovat. Tím nám syntéza umožňuje poznání předmětu v jeho úplnosti. Pomocí syntézy nalézáme vztahy nějakého jevu k jiným jevům, zařazujeme jev, nebo proces do většího celku a objasňujeme vztahy a mechanismus funkcí u tohoto jevu. Syntézou můžeme rozumět také takový proces, při němž hledáme spojováním části v celek takovou strukturu, která by měla námi předem požadované chování. V tomto případě syntéza není pouhou skladbou jednotlivých jevů čí procesů, ale je to zároveň kreace nových celků, případně jejich proměna. Syntéza tedy může být hledáním nejvhodnější varianty dosahované kombinací jednotlivých prvků a jejich vlastností.

back