E-LOGOS

ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/96

ISSN 1211-0442

-----------------------------------------------------------

Literatura o filosofii Komenského.

Podává Jan V. Novák.

 

O filosofii Komenského počali u nás psáti nejprve mužové, kteří byli vrstevníky prvního rozkvětu filosofie české vůbec. Když vydána byla česká "Didaktika" (1849), když uvažovalo se o filosofii Tomáše ze Štítného (kniha I. J. Hanuše vyd. r. 1852), ožila i památka Komenského jako filosofa. Již r. 1851 K. B. Storch pojednal o pansofických snahách Komenského (v Časop. Č. M.) a později (1861) podal tam obsah "Panegersie". F. B. Květ přirovnával Komenského k Leibnizovi (Abhandl. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. V., 10, 1857), později podal obsah jeho "Fysiky" (Č. Č. M. 1860) a rozbíral jeho metafysiku (Č. Č. M. 1859).

Později Fr. J. Zoubek, jenž k životopisu svému (1871) poprvé vedle Gindelyho užil korrespondence latinské, pro České Museum z Lešna získané (1851), mimo rozmanité spisy paedagogické přeložil také "Školu vševědnou" (1875) a "Předchůdce vševědy" (1879). J. Šmaha pak hleděl dokonati, s čím Zoubek počal. Již roku 1881 vydal překlad dojemného spisku "Unum necessarium", do Bayerovy Bibliotéky paed. klassiků podal nově nalezenou "Metafysiku" (Brána věcí, 1886), "Panegersii" a "Panaugii" (1888). "Dilucidatio" vyšla od něho přeloženo v časop. Komenském 1892,, potom tamtéž (1893-1895) "Diatyposis". Také o nejdokonalejším spise filos. Komenského, "Via lucis", Šmaha pojednal, vydav z něho některé vynikající části v překladě (kap. 15.-16. v Poslu z B. 1892). I spis filosofický posud nejméně známý, "Triertium catholicum", Šmaha chová úplně přeložený v rukopise.

Snahou těchto mužův uvedena v širší známost u nás filosofická díla Komenského, i bude na tom základě lze určiti stanovisko filosofické jeho před Des Cartesem a po Baconovi. Pokus o to učinil již prof. J. Kapras při překladě "Fysiky" (1894), jenž všiml si již před tím psychologie Komenského (v Progr. gymn. Brn. 1892 a ve zvl. spisku t. r. vyd. ve V. Meziříčí).

V Německu Komenský dobře znám byl jako paedagog již v minulém století, exulanti otiskovali častěji spisy jeho theologické, ale v dějinách filosofie místa nedošel. I Herder oceňuje více ostatní jeho činnost literární. Nejedna stránka v oboru činnosti jeho didaktické došla nás prostřednictvím německým ("Orbis pictus" na školách obecných v min. stol. přišel odtud), již přes 30 let nyní němečtí paedagogové horlivě se obírají četbou děl jeho paedagogických a přeložili hlavní z nich několikráte, ba založili o jubileu narození zvláštní společnost se jménem jeho, mající za cíl šířiti vzdělání knižné do všech vrstev lidových; o filosofii Komenského vědí málo. Díla Komenského filosof. ve sbírkách německých zastoupena jsou příliš kuse, než aby bylo lze z některého nabýti povšechného přehledu filosofických myšlenek Komenského, kdežto "Opera didactica omnia" chovají se jako vzácnost leckde a mezi didaktickými pokusy té doby ovšem imponují. Proto na filosofickou stránku spisů jazykových, jako jsou "Brány" a "Methodus linguarum", klade se u Němců mnohem menší důraz než na význam jejich praktický, ba proti úmyslu samého spisovatele té stránky málo si všímáno. Jediny pokus toho druhu shledáváme ve stati nejmenovaného spisovatele "Über die historische Darstellung der paedag. Ideen mit besonderer Beziehung auf Rousseau und Comenius". Löwenberg 1875.

O theologické stránce děl Komenského pojednal v Němcích poprvé jáhen svatotomášské církve v Lipsku, Dr. H. F. von Criegern, jenž poukázal poprvé obšírněji na závislost Komenského na předchůdcích, a to především na J. V. Andreaeovi a J. J. Alstedovi (J. A. Com. als Theolog, 1881). Tu také poprvé v německém díle všimnuto si zevrubněji českých spisů Komenského, z nichž nejeden má jádro filosofické (mimo Labyrint i Hlubina, O sirobě, Výhost a j.). U nás spis ten vzbudil odpor Zoubkův, jenž sám dal se potom na zevrubnější studium Komenského polemik theologických (Č. Č. M. 1884 sl.), u Němců dán jím podnět ke studiu výborného německého theologa J. V. Andreae, po delší dobu dosti zapomenutého, o jehož myšlenkách paedag. pak pojednal K. Huelemann (v Progr. gymn. Tomášsk. v Lipsku, I. 1884, II. 1893). Také do Schmidových dějin paedagogiky (II, 3) pojati po Ratkovi Alsted a Andreae jako předchůdci Komenského.

V úvodě před něm. překladem Velké Didaktiky ke stránce filosofické Komenského přihlížel také G. A. Lindner (vyd. opět ve Vídni 1886).

Za doktorskou práci zvolil si Komenského filosofii již r. 1886 nejznámější nyní spisovatel o něm, Jan Kvačala (Über J. A. Com. Philosophie, insbes. Physik, 1886), k čemuž neměl sice všech spisů filosof. v ruce, ale podává přece jejich přehled a dle něho pojem, prameny a rozdělení filosofie u Komenského, pak obrací se k Fysice a vykládá i kosmologii i anthropologii, z nichž dochází k zajímavým vývodům a reflexím. Poukázáno tu i na ten význam Komenského, že je více vnímavým vykladačem a pořadatelem současného vědění než originální hlavou. A k tomu významu v oboru paedagogiky dospěl i W. Müller (Comen., ein Systematiker in der Paedagogik, 1887), jenž právě v tom shledává velikost našeho krajana, že uvedl v soustavu, co před ním bylo jen náhodné a jednotlivé. Filosofické spisy Komenského došly povšimnutí také v životopise od Kvačaly vydaném (Leipzig u. Wien 1892), nejvážnější práci o jubileu narození vydané. Kromě obsahů je zde i ocenění stanoviska filosofického, ač ne vždy úplné.

Životopisem Kvačalovým vzbuzen byl jiný vážný pracovník o filosofii Komenského, Dr. Jos. Reber v Aschaffenburce, jenž obíral se také sestavováním zpráv o různých učených a tajemných společnostech, jichž v XVI. a XVII. stol. po Německu vznikla dosti značná řada (nejtajemnější byla "společnost Růžového kříže", o níž kdysi též Andreae napsal satirický spisek).

Reber vydal pak v originále s něm. překladem protilehlým Komenského spisek "Faber Fortunae" (1895); v úvodě tu poukazuje též na poměr ke vzoru, jímž spisovatel se řídil. Větší práce toho způsobu bylo vydání Fysiky Komenského (v Giesenu 1896), rovněž s překladem a obšírným úvodem, vážnou to prací, v níž dokazuje netoliko poměr Komenského k Baconovi a Campanellovi, předlohám již známým, ale nalezl i třetí pramen, z něhož spis. čerpal své vývody chemické. Jest to dílo Daniele Sennerta "De Chymicorum cum Aristotelicis et Galenicis consensu et dissensu liber". Také v jednotlivostech Reber dokazuje v poznámkách závislost Komenského na pramenech. Pro německou společnost Komenského Reber má připraviti vydání všech filosofických děl jeho. Vedle Rebra o tajných i učených společnostech té doby promlouvá po svém způsobu L. Keller (Comenius-Mon. Hefte 1895 a 1898), také Kvačala zabral se v této době v jejich zkoumání (J. V. Andreäs Antheil an geheimen Gesellschaften. Jurjev 1899).

Avšak význam největší pro posouzení Komenského v rámci tehdejšího učeného světa má vydání jeho korrespondence. Část známější, již od Gindelyho a Zoubka použitou, pro filosofii méně významnou vydal A. Patera r. 1892, listy nově sebrané J. Kvačala r. 1898 (nákl. Č. Akademie). Právě v nových těchto listech jasně zříti ohlas, jejž vzbudilo po tak obrovském úspěchu "Brány jazykův" ohlášení Komenského, že hodlá sestaviti podobný obecný úvod do poznání věcí, v něm uvésti v celek myšlení, mluvení i konání, dáti návod k filosofii pro každého. Zájem ten tak obecný pudil pak až do konce života Komenského, aby přes veškeré pohromy slibu svému dostál. Listové spojení jeho se všemi téměř vynikajícími muži té doby dodává korrespondenci té nemalé důležitosti, ač zachovala se jen v troskách. Hojná žeň, kterou Kvačala pro svou sbírku získal zvláště v Anglii, poukazuje k tomu, že zajisté odtud dostane se nám pro filosofii Komenského ještě nejednoho objasnění, zejména ze zkoumání předchozí a současné filosofie anglické.