E-LOGOS

ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/96

ISSN 1211-0442

-----------------------------------------------------------

O esthetice experimentalni. 1)

Napsal Dr. O. Hostinsky.

Jestlize ode davna mathematika a vedy ji blizke svou presnosti imponovaly tak, ze i filosofove druhdy badani svemu hledeli poskytovati zaklady podobne pevne a stale, naprosto spolehlive, jest pochopitelno, ze v dobach novejsich a nejnovejsich ty vedy, v nichz pozorovati ruch nejcilejsi, a jejichz uspechy take jsou nejzevnejsi, t.j. vedy prirodni vubec a exaktni zvlast, staly se vzorem pro nejedno odvetni filosoficke. To zejmena slusi rici o psychologii a esthetice, jez obe rady obraceji se k empirii, kterazto zase, kde muze, vede k experimentu a k uziti mathematiky.

Zde omezim se empirickou esthetikou, pokud ji spatrujeme na draze experimentalni. G. Fechner (Vorschule der Aesthetik, 1876, I, 1 - 7.) snahy vedecke esthetiky delil na dva smery: esthetiku s hora - spekulativni - a esthetiku z dola - empirickou. Prohlasuje se rozhodne pro tuto posledni, arci spekulativni esthetiku neodmital na dobro, nybrz oznacoval ji pouze jako "vec budoucnosti", kdezto empiricka esthetika kladouci mensi naroky take snadneji jim vyhoveti muze a tim budouci esthetice spekulativni rovna pudu.

Esthetika jiz latkou svou ma mnohe styky s vedami prirodnimi; a experimentuje-li se ve fysice, ve fysiologii - ba nyni dokonce i v psychologii - se zvuky, s barvami, s tvary atd., presahuji pokusy ty nekdy tak patrne a tak daleko do oboru esthetickeho, ze esthetika sama konecne uchopila se methody experimentalni.

Priklad ved exaktnich je pro praci badatelskou vubec zajiste vyhodny: uci presnosti, svedomitosti a zapuzuje choutky mysticke a fantasticke; ale pro theorii casto byva nebezpecny: svadi snadne k pozadavkum, jimz nektere vedy vyhoveti nikdy nemohou, tak ze, vnucuje-li se jim prece soutez s vedami exaktnimi, ocituji se na cestach nepravych. Ale to vsechno vymaha pouze opatrnost pri volbe a upotrebeni methody - a i v tom ostatne mohou nam byti prirodni vedy vzornym prikladem.

Uziti experimentu v oboru ved duchovych viselo takrka ve vzduchu, kdyz podnet k jeho soustavnemu pestovani v psychologii, pokud s fysiologii a fysikou se styka, dal v sedesatych letech Fechner svou "psychofysikou", ktera zkoumati a zjistiti ma zakony, jimiz se ridi styky zevnejsich deju telesnych s vnitrnimi dusevnimi. A ve spise "Zur experimentalen Aesthetik" (1871, str. 557) nazyva Fechner experimentalni esthetiku primo "odvetvim psychofysiky". Vychazi zde sice z konkretni ulohy: zjistiti, zdali nektere rozmerne a podilne pomery maji co do estheticke libosti prednost pred jinymi; ale stanovi take hned vseobecna pravidla a methody takoveho badani.

Fechner uvadi tyto tri methody pokusu: methodu volby (Methode der Wahl), ktera predklada radu hotovych predmetu, z nichz vybrati se ma zjev estheticky nejpriznivejsi a nejnepriznivejsi, methodu tvoreni (M. der Herstellung), ktera zpusobuje, ze kazdy sam zhotovi tvar, jenz se mu zda byti ze vsech moznych nejpriznivejsi po pripade nejnepriznivejsi, a methodu upotrebeni (Methode der Verwendung), ktera vyhledava ty pomery, rozmery, tvary, jimz praxe umelecka pred jinymi davala a dava prednost. V prvni rade bezelo Fechnerovi o experimentalni stanoveni estheticke hodnoty pomeru zlateho seku; k tomu slouzily predne hodnotne soudy o rade obdelniku nobo ellips, jichz delka a sirka odpovidala rozmanitym pomerum, mezi nimiz nalezal se ovsem i pomer maioru a minoru zlateho seku (a:b=b:[a+b]) - methoda volby; za druhe pak posunovano kratsi brevno krize po delsim tak dlouho, az nalezen pomer nejuhlednejsi - methoda tvoreni; za treti konecne merenim formatu velikeho poctu obrazu v rozlicnych galleriich zjistovano, ktery pomer mizi sirkou a vyskou obrazu u maliru jest nejoblibenejsi - methoda upotrebeni. Samo sebou rozumi se, ze Fechner take vysetroval mathematicka pravidla, dle nichz z pokusu a pozorovani takovych odvozuji se ciselne vyrazy hledanych hodnot esthetickych.

Na tento smer Fechneruv zajiste mel rozhodny vliv Herbart. Nechci tim nikterak rici, ze by dnes Herbart stal na stanovisku experimentu ve sluzbach empiricke esthetiky - ale zda se mi byti naprosto nepochybne, ze zasady jeho k takovym koncum nutne vedly.

Herbart sice pro methodu esthetiky zada "pravy stred mezi mystickym naziranim a empirismem". "Vsechna spekulace, ktera nespociva na pevnych, t. j. nepopiratelne danych zakladech, je holy vymysl (leeres Hirngespinnst) a ma pochybnou cenu i jako pouhe cviceni v mysleni. S druhe strany cira empirie jest zkusenost bez pricineni myslenek; avsak vlastne ani neni zadne ciste empiricke vedy, nebot v kazde vede zahy vznika popud k pojmum metafysickym, jakozto formam zkusenosti." 2) K predstavam krasna, seredna atd. prichazime zajiste zkusenosti, ale muzeme take estheticke pomery (intervally zvuku a barev, geometricke tvary atd.) konstruovati a priori, abychom zarucili si uplnost.

Dalsi rozvoj Herbartovych nazoru odbocuje vsak od teto stredni cesty rozhodne smerem k empirismu. K otazce: kde ma badatel hledati esthetiku? odpovida Herbart: "Psychologicke rozbory jsou to, k nimz netoliko se obraceti, ale jez i sam podnikati musi." 3) Rozbory takove zjednavaji arci jen material; vlastni prace badatelova zacina teprve rozeznavanim hodnot, libosti a nelibosti, t.j. pronasenim esthetickych soudu o materialu rozbory ziskanem. O methode esthetiky patrne nerozhoduje cesta, kterou dochazime k onomu materialu, nybrz rozhoduje prostredek, jimz z tohoto materialu vyteziti dovedeme principie esthetiky - prvky krasna. A prostredkem tim je vlastni nas soud, jemuz podrobiti se musi netoliko empiricky nasbirany material, nybrz i prvky trebas a priori konstruovane; nebot nebezi o to, co je prvkem esthetickym vubec, nybrz o to, co je prvkem krasna a co prvkem seredna. Rozhoduje tedy "vnitrni zkusenost" badatelova jakozto pramen soudu, ktere nejsou nicim jinym, nez konstatovanim libosti nebo nelibosti, a rozhoduje od pripadu k pripadu, ponevadz dle Herbarta jeden soud neda se odvoditi z druheho. Arci Herbart na soud estheticky spoleha tak bezpecne, jako na logiku a na mathematiku, a nazyva ho synthetickym a apriornim.4)

Herbart sam ovsem sotva by souhlasil s tvrzenim, ze stanovisko jeho vede k esthetice empiricke, ba i k experimentalni. A prece je to pravda, jak poznal jiz Lotze, an pravil: "Nalezeni esthetickych soudu elementarnich ve smysle Herbartove dle povahy sve muze prirozene reseno byti jen cestou experimentalni, po niz pozdeji kraceti uzrime Fechnera." 5) Ostatne leckde i Herbart primo odkazuje k experimentu. Doporucuje na pr. pro esthetickou nauku o harmonii barev sporadane a na spravne theorii spocivajici pokusy "nepretrzitym pozmenovanim pomeru", coz pry vyzaduje trpelivost a presnost experimentujicich fysiku spojenou s bystrym zrakem zkuseneho malire; a jinde zase mluvi o tom, ze se soucastkami krasna "muzeme experimentovati, rozmanite je pozmenovati a pozorovati, jak krasno meni se tim v krasnejsi anebo v seredno". 6)

Tolik o pomeru mezi Herbartem a Fechnerem. Vedle Fechnera pak jakozto pestitele psychologickeho experimentu do esthetiky zasahujiciho slusi zde uvesti predevsim Wundta. Jeho Grundzuge der physiologischen Psychologie" (pp. 1874) obsahuji mnohou kapitolu, ktera jiz prevadi do esthetiky. Wundt pravi tam, ze psychologie musi postoupiti se stanoviska popisnych ved prirodnich k stanovisku prirodozpytu zakony vykladajicimu. K tomu cili nesmi se badatel omeziti na bezprostredni vnitrni zkusenost vlastni, nybrz musi sahnouti tez k experimentu. 7)

Wundt a zaci jeho uverejnuji prace monograficke do oboru experimentalni esthetiky spadajici anebo s ni se alespon stykajici ve "Philosophische Studien". Ze zaku tech Lightner-Witmer (1893) zdokonalil methodu tim, ze vedle volby z vetsiho poctu predmetu uzil tez snadnejsiho srovnavani predmetu po dvou, coz ovsem predpoklada sestaveni uplne rady dvojic - ale vyhoda prave tim je dvojnasobna. Witmer zkoumal soudy o rozmerech a tvarech, Jonas Cohn o barvach (1894), Ernst Meumann o rythmu (1894) a j.v. Do teto rady patri i snaha zaloziti nauku o krasnu na "strednich hodnotach", pokud je lze vypocitati z danych zjevu. Hollandan P.J. Helwig (Eine Theorie des Schonen, mathematisch-psychologische Studie, 1897) shledava, ze pro pripady, v nichz bezi o vzajemny pomer, jejz obratiti lze, jako pri rozmerech prostornych, treba vziti - dle pokynu ostatne jiz Fechnerem daneho - stred geometricky, nikoliv arithmeticky.

Budiz zde jmenovan take jeste Georg Hirth. Jeho "Aufgaben der Kunstphysiologie" (1891) obsahuji mnoho cenneho materialu a mnoho vitanych podnetu v tomto smeru, ale cela kniha ma prece jiz tendence ponekud jine. Podrizeni esthetiky fysiologii provadi se v ni zasadne a bezohledne. Proti snaham takovym arci nemohla nevzniknout protisnaha, jaka se jevi na pr. u J. Volkelta. Ten ve svych "Aesthetische Zeitfragen" (1895) nestavi se sice zasadne proti experimentalni esthetice, ale klade vahu na to, ze i ona stati musi predevsim na poli psychickem.

* * *

Zbezny, trebas i kusy tento nacrtek historicky staci k prvni orientaci. Nyni obratme se k prvni dulezite otazce: co jest experiment estheticky? Je to experiment ne pouze s predmety esthetickymi, nybrz se soudy esthetickymi o predmetech tech. Pri tom arci soud estheticky slusi brati ve smysle nejsirsim, jenz zahrnuje i posuzovani vzhledem k pravidlum umeleckym atd.

Priklad nejlepe objasni hranici, za niz zacina experiment estheticky. Pokusy, jimiz se pouze zjistuje, ktere barvy vidmove a v kterem slozeni se doplnuji cili jsou komplementarni, samy o sobe nejsou jeste experimentem esthetickym, nybrz fysikalnim, fysiologickym, nanejvys psychologickym. Teprve, kdyz predkladaji se nam rady dvojic komplementarnich a nekomplementarnich za tim ucelem, abychom o nich pronaseli estheticke soudy, a kdyz se to deje tak uplne a vsestranne, ze soudy ty, alespon pokud mozna, povazovati smime za vycerpane, stava se to experimentem esthetickym, jenz pro poznani a vyklad pravidel harmonie barev muze miti i vyznam heuristicky.

Avsak krome tohoto primeho interesu na experimentech optickych muze miti esthetika interes neprimy i tam, kde jinak hranice pokusu fysikalnich a fysiologickych nikterak se neprekrocuje. Esthetice nebezi totiz v prvni rade o pomery cistych barev vidmovych anebo vidmovym nejblizsich, jako fysice a fysiologii, nybrz o ty, ktere naleza ve skutecnosti, t.j. v prirode a predevsim v umeni. Esthetika musi tudiz vedeti, zdali a jake jsou rozdily mezi rozlicnymi druhy barviv v umeni malirskem uzivanych; k tomu cili nezbytno jest podniknouti radu prupravnych fysikalnich experimentu, aby se zjistily dvojice, trojice atd. komplementarni porizene prave temi technickymi pomuckami, kterych se uziva pri akvarellu, guache, tempere, malbe olejove, pastellu, malbe na skle, emailu atd., nebot opticky vyznam ruznych technik neni ve vsem stejny.

Druha otazka tyka se primo opravnenosti experimentalni esthetiky: Mozno v oboru esthetickem mluviti vubec pravem o experimentu? Hlavni pozadavky vedeckeho experimentu psychologickeho jsou dle Wundta: 1. libovolne ovladani zmen onech podminek, jimiz se dusevni deje (zde soudy estheticke) zpusobuji, a 2. meritelnost zmen tech, pokud jsou kvantitativni. 8)

Oba tyto pozadavky alespon v nekterych partiich vseobecne esthetiky jsou potud splneny, pokud je toho treba, aby bylo mozno experimentu uziti. Vzpomenme si na akustiku, optiku a geometrii, ktere poskytuji material nauce o prvcich krasna na zvucich hudebnich, na barvach a tvarech. A budiz take hned zde poznamenano, ze prave ony partie psychologie, s nimiz elementarni esthetika ma nejvice styku, experimintu jsou pomerne nejpriznivejsi. V jinych castech vseobecne esthetiky, jako pri prvcich poetickych, arci nelze mluviti o meritelnosti podminek dojmu esthetickych; ale podminky ty vubec nejsou ani kvantitativni, za to vsak mozno se dovolavati alespon one urcitosti obsahu, kterou jim poskytuji pevne formy vyvinuteho, vytribeneho jazyka - nahrada sice jen castecna, prece vsak pozoruhodna.

V prvnim onom pozadavku Wundtove, v libovolnem ovladani podminek, mlcky zahrnut nebo alespon predpokladan je dulezity pozadavek obycejne zvlast uvadeny, totiz moznost isolace promenlivych vlivu onech. V esthetice pri tom bezi hlavne o dvoji vec: 1. oddeliti to, co by experiment rusilo, ponevadz je to cizi zivel - tedy neskodnymi uciniti predevsim rusive associace, a to bud vymanenim se z nich, bud jejich vzajemnym se vyvazenim; 2. oddelovati od sebe zahady a otazky sobe treba velmi blizke.

I toto oboje da se do jiste dostatecne miry dokazati v badani esthetickem. Priklad z oboru, v nemz Fechner pracoval, to ukaze. Zjisteni nejlibejsich rozmeru pravouhelniku narazi hlavne na associativni predstavy o ucelu danych tvaru. Bezdeky, ale zcela nahodile, vzpomianame pri jednotlivych pravouhelnicich na format visitek, listoveho a jineho papiru, knih, ramcu na obrazy a j. v., zustavame tudiz skoro naveskrz pri tvarech obdelnych, pri nichz o rozdilnosti delky a sirky rozhoduje predevsim ucel predmetu. Pripadu vsak, v nichz nejake veci dava se celkovy tvar ctverce, je nad miru malo. Proto, predkladaji-li se nam rozlicne jednotlive pravouhelniky, nesnadno predstavujeme si je bez onech vztahu k ucelnym nebo obvyklym formatum jako pouhe, absolutni tvary mericke. Jinymi slovy: prirovnavame a odhadujeme obdelniky, kdezto ctverce jakozto celkoveho tvaru neobvykleho malo si vsimame. Volba v rade pravouhelniku, mezi nimiz jest i ctverec, velmi snadno tudiz obraci se v neprospech ctverce, jak pokusy Fechnerovy skutecne dosvedcuji. To vsak je spravno jen potud, pokud bezi o zjisteni nejuhlednejsiho pravouhelniku jakozto ucelneho tvaru celkoveho, jakozto tvaru samostatneho predmetu cili formatu, nikoli vsak, bezi-li o zjisteni nejpriznivejsiho pravouhleneho tvaru vubec, se stanoviska naprosto formalniho. Toto posledni stanovisko nabyva platnosti dekorativne, na pr. pri vzorcich tkalcovskych, mosaikach vseho druhu a p.v.; pak rozhodne davame prednost ctverci jakozto tvaru nejpravidelnejsimu pred obdelniky.

Mame-li tedy pred sebou radu pravouhelniku ve zpusobe listku, desek atd., rusi se sice navzajem rozmanite vlivy ucelu, zvyku a konvence, a rusi se ovsem tim lepe, cim jsou cetnejsi a ruznejsi - ale povsechna predstava samostatneho celkoveho tvaru predmetoveho zustava v platnosti. 9) Volbou mezi temito pravouhelniky zjistiti lze pouze nejpriznivejsi format, ne sice konkretnim, ale prece jakymsi abstraktnim, t.j. prumernym ucelem diktovany; avsak nezjisti se nejuhlednejsi tvar geometricky o sobe, jakozto tvar absolutni - k tomu bylo by zapotrebi prirovnavati vzorky vzpomenuteho druhu z pravouhelniku rozlicnych pomeru slozene (treba na zpusob sachovnice nebo mrize): pak teprve byly by na dobro vylouceny vsechny s ucelem celkoveho tvaru spojene associace. Z techto duvodu vysledek Fechnerovych pokusu s radou jednotlivych pravouhelniku, ctverci velice nepriznivy (za to vsak zlatemu seku prejici), tyka se jen ctverce jakozto celkoveho tvaru predmetoveho, nejaky ucel predpokladajiciho, nikoliv ctverce jakozto pouheho tvaru, pusobiciho vyhradne svymi vlastnostmi ciste geometrickymi. Setreni Fechnerovo slusi proto doplniti s teto strany.

Nekdy rusive associace nelze neskodnymi uciniti nicim, nez pouzitim poctu pripadu co mozna nejvetsiho. Fechner na pr. z rozmeru vice nez 10.000 obrazu v galleriich shledal, ze v nich nema prevahu zlaty sek, nybrz ze mezi dimensemi obrazu (vyskou a sirkou) jest vetsi stejnost - dospel tedy k vysledku ponekud jinemu nez pri nezhode volby mezi pravouhelniky. A skutecne slusi uznati, ze zejmena pri teto methode (upotrebeni) teprve velky pocet pripadu zarucuje alespon pribliznou spravnost vyvodu; nebot pri formatech obrazu na pr. lze predpokladati, ze dosti casto ne vkus, nybrz jine, zevnejsi ohledy mely vliv na stanoveni rozmeru, a teprve pri velikem poctu obrazu tyto mimoestheticke, zevnejsi vlivy svou ruznosti se navzajem vyvazuji a rusi.

Tytez pokusy ukazuji nam, kterak byva zapotrebi osamocovati zahady. Fechner zcela spravne zada, aby predmety - zde tedy pravouhelniky - pozorovane a srovnavane vedle toho, cim se lisi, mely neco spolecneho, aby mely jednoho cinitele promenliveho a jednoho staleho. Kdybychom promenlivou ucinili na pr. delku pravouhelniku, stalou vsak ponechali jejich vysku, bylo by zdanlive pozadavku tomu vyhoveno. Ale do pozorovani zasahoval by pak rusive novy moment: nestejna velikost tvaru. Vyznam velikosti pro soud estheticky je sam o sobe zahadou; ma-li se posuzovani pravouhelniku omeziti pouhym formatem, t.j. pomerem mezi vyskou a delkou, musi velikost ploch, t.j. soucin vysky a delky zustati beze zmeny. Proto Fechner upravil sve pravouhelniky tak, aby kazdy mel stejny obsah plosny (64 cm2).

Ze toto odstranovani rusivych associaci a osamocovani zahad zvlaste je dulezite pri vyhledavani prvku esthetickych, netreba dovozovati. Arci nesmime si tajiti, ze druhdy byva to uvadeno jako zavazna namitka proti experimentu jak psychologickemu, tak esthetickemu. Ale Fechner sam pripomina, ze nesnadnost isolace vyskytuje se jiz ve fysiologii, procez tato co do exaktnosti nemuze byti srovnavana s astronomii, fysikou nebo chemii. 10) Vubec mejme na mysli, ze experiment je v prvni rade umelym a libovolnym zjednavanim premetu pozorovani; proto nedostatek exaktnosti mathematicke necini experiment ani heuristicky bezcennym. Srovnava-li se v teto pricine experiment estheticky na pr. s fysikalnim, zjevuje se tim pouze rozdil mezi esthetikou a fysikou, ovsem zavazny, ale pomer experimentu k prislusne vede a tudiz i prospech z neho kynouci zustava tyz; arci mene exaktni veda vladne prirozene mene exaktnim experimentem, exaktnejsi pak exaktnejsim.

Nejnapadnejsi namitka proti experimentu v oboru ved duchovych vsak neceli zevnejsim podminkam pozorovanych deju vniternych, nybrz temto samotnym. Jsout tyto zavisle na mnohych cinitelich, jichz experimentator v moci nema, na individualite telesne i dusevni, na okamzite nalade, na zdravotnim stavu pozorovaneho, ba i sdelovani dojmu, o nez bezi, neni vzdy dosti snadne a spolehlive - slovem: jsou to zjevy prilis subjektivni.

To vsechno zajiste je nepopiratelne. Subjektivnost takova vybizi predevsim k opatrnosti a skromnosti pri tezeni z pokusu, varuje nas pred nadsazovanim jejich exaktnosti - ale dostatecnym duvodem proti jejich uzivani neni. Ba prave v oboru esthetickem mene rusiva, nez leckde jinde v psychologii. Tazeme-li se po libosti nebo nelibosti dojmu, tedy po soudech hodnotnich, pres nejistotu a kolisani, s nimiz se druhdy setkavame, prece celkem snadneji dochazime positivni odpovedi spolehlive, nez na pr. pri otazkach po nejmensich pozorovatelnych rozdilech kvantit a kvalit pocitovych a p.v.

Subjektivnost vkusu, zvyk atd. arci muze byti na ukor experimentu esthetickemu. Ale vime jiz z predu, ze nemuzeme ziskati nic jineho nez projev vkusu urciteho kruhu pozorovanych, at sisiho, at uzsiho; pocitame tudiz s jednostrannosti vkusu toho a bereme ji v uvahu. Za to badatel sam, pokud svoje vlastni soudy vyvolava, v oboru esthetickem ma vyhodu proti psychologickemu. V psychologii badatel podstatne nelisi se od jinych osob; nabyl jenom cvikem a zkusenosti vetsi bystrosti a presnosti pozorovani, ale tim take jiz prestava byti prumernym, normalnim pozorovatelem, prestavuje spise vnimavost a soudnost do krajnosti vytribenou. Tato formalni jednostrannost pri experimentujicim odborniku v esthetice ovsem take neschazi, ale na druhe strane vyvazena je po pripade tim, ze zkusenostmi v oboru dejin umeni unika jednostrannosti panujiciho vkusu casoveho, kdezto laik v proudech jeho tonouci vuci dojmum umeleckym vzdy do znacne miry byva predpojaty. Domaha-li se tudiz experimentovanim esthetickeho poznani pokud mozna vseobecne platneho, osvedci se odbornik, jenz z dejin umeni zna material nepomerne hujnejsi, rozmanitejsi a mnohostrannejsi, zaroven i soudcem nepredpojatejsim, objektivnejsim, tedy jaksi normalnejsim. Poznamka tato nema jiny ucel, nez aby durazne pripomnela, jak dulezitou prupravou pro studia estheticka jsou dejiny umeni vsech oboru; jimi teprve ziskavame prehled materialu tak bohateho, jak jej veda, pokud empirickou byti chce, nezbytne predpoklada.

Octli jsme se zde pri myslence, ze v esthetice experimentalni vlastni soud badateluv ma velkou ulohu - snad vetsi nez kdekoliv jinde. Soudy cizi jsou sice vitanym, ba svrchovane potrebnym doplnkem soudu vlastnich - ale tyto posledni se onemi nikdy uplne nenahradi, lec by u osob, s nimiz se experimentuje, tytez podminky splneny byly, o nichz shora bylo mluveno. Vedle soudu cizich vsak doplnuji vlastni soudy badatelovy take zkusenosti z objektivniho prubehu dejin umeni cerpane, t.j. vedomi o tom, jak v prizni lidstva rozlicne utvary a zasady umelecke se stridaly. Ma tedy empiricka esthetika, a tudiz take experimentalni, tyto prameny: 1. vlastni soudy badatelovy na zaklade pokusu osobnich, 2. statistiku soudu cizich a 3. soudy hromadne z dejin umeni. I jest patrno, ze methoda volby Fechnerem vypestovana (s Witmerovou modifikaci, srovnavanim dvojic) nalezi vlastne do statistiky soudu cizich - nebot osobnost badatelova, je-li soud jeho v pozorovanych pripadech zahrnou, v cifre statisticke uplne mizi. A podobne patri tam i methoda tvoreni. Methoda upotrebeni vsak jest jiz tezenim z dejin umeni.

Vlastni soud badateluv v experimentalni esthetice dosud proto nedosel platnosti, ktera mu prislusi, ponevadz stavala v popredi prave statistika soudu. Ale jakkoli tato zvlaste prospesna jest pri reseni nekterych ukolu, na pr. pri zjisteni nejpriznevejsich soudu elementarnich t. j. soudu o danych jez nejjednodussich utvarech esthetickych, prvcich krasna a seredna, prece jindy pozaduji se rozsahle pokusy omezene vlastnim soudem badatelovym. Pri tech ovsem statisticke hledisko nas opousti, za to vsak do popredi se stavi jina dulezita stranka methody experimentalni: zaruka uplnosti rady tech zjevu, ktere posuzovati se maji. Aby zjednan byl spolehlivy zaklad dalsimu setreni statistickemu o soudech cizich, musi se totiz nezridka podniknouti tak veliky pocet pokusu, ze jiz z praktickych duvodu nezbyva, nez omeziti je zatim na jednu osobu t.j. na badatele. Hledame-li na pr. pravidla, dle nichz barvy skladaji se ve dvojice harmonicke, musime dbati mnohych odstinu barev i svetla a oboje zase vsemozne kombinovati, musime dbati i rozsahu barevnych poli i vyznamu jejich tvaru - musime tedy ovladati ohromny material, ktery nam prosta skutecnost, t.j. umeni, poskytuje jen velmi skoupe, alespon v te proste, jinych rusivych vlivu zbavene forme - ktere prave potrebujeme. Mame-li miti soustavny prehled materialu, v nemz estheticke prvky vyhledavame, musime tudiz nezbytne sahnouti k sestrojeni uplnych rad zjevu, soustavnym posuzovanim - musime sahnouti k experimentu. A kdyby experimentovani na poli esthetickem nemelo zadny jiny ucel, nez zabezpecovati nam alespon pomernou uplnost materialu elementarnim soudum podrobeneho, bylo by jiz dosti dulezite, ba nenahraditelne pro nasi vedu.

* * *

Tazeme-li se na konec po vyznamu, jejz pro experimentalni esthetiku ma dilo umelecke, t.j. estheticky utvar ne jiz prosty, prvotni, nybrz slozity, konkretnimi podminkami zcela osobite urceny, shledame, ze sice zde jiz velmi mnoho sleviti musime z naroku svych na presnost experimentu, ale docela bez uzitku ze nebudou pokusy ani zde. Predeslati slusi, ze vlastne kazde umelecke dilo samo nazvati smime do jiste miry experimentem - ovsem psychologickym. Je-li pravda, ze psychologickym experimentovanim - arci v nejsirsim slova toho smyslu - jest cely nas zivot, pokud umyslne mluvime a jedname tak, abychom jiste dojmy a jejich nasledky v jinych lidech zpusobili a pozorovali,11) nelze neuznati, ze dulezite podmince vedeckeho experimentu, t.j. isolaci pozorovanych zjevu, umelecke dilo nepomerne vice vyhovuje nezli pribehy skutecneho zivota, isolujeme tedy i samy sebe, a umelecky obraz i nejrealistictejsi prese vsechnu illusi provazen je vedomim, ze neni skutecnosti. Nejsou zajiste pretrhany vsechny pasky mezi umenim a skutecnosti; ale sotva lze nalezti jiny - normalni - zjev psychicky, v nemz by souvislost s mnohotvarnym zivotem byla uvedena na miru pomerne tak malou jako pri dile umeleckem. Mozno rici, ze podani a vnimani dila umeleckeho patri k experimentum psychologickym pomerne nespolehlivejsim.

Avsak zde jedname o experimentu esthetickem. Tim je patrne jiz samo tvoreni umeleckeho dila potud, pokud puvodce jeho uziva zcela urcitych prostredku, ktere vsechny ma ve sve moci, k dosazeni zcela urcitych dojmu, jez predvida. Velmi casto pak umelec jiz mezi tvorenim, nekdy dokonce po dovrseni dila, dodatecne podnika rozlicne zmeny, ktere maji za nasledek opet zmeny dojmu zpusobenych. Effekt umeleckeho dila, po pripade kritika, je svedectvim zdaru nebo nezdaru, je kontrolou tohoto experimentu. Avsak jen zridka ze skutecnych umeleckych del da se sestrojiti rada zjevu sobe tak blizkych, aby z prirovnavani jejich plynulo nejake cenne pouceni umelecko-theoreticke. Je-li totiz ve dvou umeleckych dilech rozlisujicich cinitelu a stranek vice, s tezi lze rozhodnouti, co prave je pricinou zmeneneho dojmu. Prilis casto chybuje se v pricine te srovnavanim del nedosti sobe blizkych a prenahlenym odvozovanim z toho pravidel.

Pripady, v nichz dejiny umeni nam podavaji umelecka dila netoliko sobe podobna, nybrz dokonce i na sobe zavisla, tak ze jedno povazovano byti muze za pouhou modifikaci druheho, nejsou, bohuzel, tak hojne, aby nam slouziti mohly za dostatecny podklad empiricke theorie umeni. Zname na pr. epicke prameny (novelly, kroniky), z nichz Shakespeare cerpal sve deje dramaticke a jsme stastni, ze se z toho pouciti muzeme o zvlastnich slohovych pozadavcich epiky a dramatiky; zname starorimske predlohy nekterych komedii doby klassicismu a ze srovnani obou dovedeme nalezite oceniti nejeden technicky prostredek; muzeme vedle sebe postaviti valnou radu obrazu presne tyz vyjev znazornujici (na pr. veceri Pane) a pozorovati rozdily v pusobnosti jejich; muzeme srovnavati rozlicne hudebni skladby na stejny text basnicky atd. Ale vsechno to jeste nestaci; srovnavaciho materialu potrebujeme jeste mnohem vice, a potrebujeme materialu pro nektere zahadne otazky zvlast upraveneho. Tyto mezery vyplniti muze jen pokus, ktery nelze nazvati jinak nez umeleckym experimentem.

Pripominam zde myslenku Herbartovu shora citovanou, ze slusi nekdy hotovy predmet estheticky meniti, at k lepsimu, at k horsimu, za ucelem pozorovani ucinku techto zmen. Dej dramaticky muzeme prevesti do formy epicke, z eposu muzeme vybrati to, co scenicky je mozna a hledati nahradu za ostatek; tutez melodii muzeme rozlicne harmonisovati, rhyrmisovati, doprovazeti a instrumentovati; na obraze muzeme podniknouti zmeny perspektivni, koloritni, svetelne, fysiognomicke, mimicke, ponechavajice ostatek, jak byl. Takovyto zpusob pokusu nazval bych methodou zmeny. Avsak nebudiz slovum tem spatne rozumeno: neminim tim snad, aby prace esthetikova vybocila z drahy vedecke a dostala se do vlastnich koleji umeleckych. Nebezi i to, vytvoriti nova umelecka dila, ktera by mela jakykoli narok na platnost vedle del danych, pozmenenych, nebezi tedy zejmena snad o korrektury del a o mentorovani mistru osvedcenych - to bylo by arci scesti nejhorsiho druhu - nybrz bezi jedine o pokusy, kterak zmena na umeleckem dile pusobi v jeho prospech nebo neprospech. To, co tvorici umelec v jednotlivem pripade a co rozvoj umeni ve velkem podnika bezdecne nebo alespon bez umyslu instruktivniho, smi zajiste odborny badatel, v urcitych mezich dane zahady, provadeti za ucelem pouceni theoretickeho vedome a dusledne. Bezi-li pak o pokusne zmeny na hotovem umeleckem dile, ovsem jiz methodicke pravidlo, aby se pocinalo vzdy zahadami nejjednodussimi a isolovanymi, vyzaduje toho, aby ony zmeny byly co mozna nejmensi. Ze k experimentovani toho druhu arci v prvni rade povolani jsou umelci sami, netreba sire oduvodnovati; zde mame obor vedecke prace estheticke, ve kterem by soucinnost umelcu byla zvlaste vitana. Ostatne literatura theoreticka a kriticka, pokud od samotnych umelcu na slovo vzatych pochazi, jiz nyni obsahuje mnoho pozorovani a pokynu, z nichz dosud nebylo tezeno dle zasluhy. Vzpomeneme-li si na to, co velci umelci vsech dob o svem umeni psali, necht jiz mimochodem a strucne nebo zevrubneji a soustavneji, a srovname-li s tim vsechno to, co o vzniku nekterych vynikajicich del poznati muzeme ze zachovanych nam predchudcu jejich, pak z nacrtku, variantu a pozdejsich spracovani, shledame zajiste, ze nesluselo by odmitati a limine tento prostredek experimentalni esthetiky, treba ovsem s exaktnimi pokusy fysikalnimi nebo chemickymi srovnati se nikterak nemuze.

Vzdyt ve smysle uvah zde prednesenych, jez na konec strucne shrnuji, nejenom pri tomto druhu pokusu esthetickych, nybrz vubec slusi miti stale na zreteli, ze vyznam experimentu pro esthetiku v prvni rade zalezi jednak v soustavnem, vedecky sporadanem doplnovani konkretniho materialu, jejz nam zevnejsi zkusenost podava toliko uryvkovite a kuse, jednak v moznosti isolovani zahad soudu esthetickemu predkladanych. A oboje prave tak je nenahraditelne, jako je nezbytne. Exaktnost experimentu vsak stoji teprve v druhe rade; nebot v oboru esthetiky jest vzdy jen pomerna, k tomu velice nestejna, tak ze mnohdy ustupuje zcela do pozadi.

Poznamky k textu:

(1)Predneseno v Jednote filosoficke 10. prosince 1898

(2)V Hartensteinove vydani spisu Herbartovych: I.41, 42; VI.19; VII.608, 609. - Srv. o tom a nasledujicim muj spis "Herbarts Aesthetik" (1890) str. 18 nn. a 81 nn.

(3)Herbart, II. 115, 116.

(4)L. c. VII. 191.

(5)Geschechte der Aesthetik in Deutschland" (1868), str. 245. - Srv. tez G. Neudecker: "Studien zur Geschichte der deutschen Aesthetik seit Kant" (1878) str. 90.

(6)L. c. VI. 286, 109.

(7)I., str. 4 a 5, vydani z r. 1887.

(8)Viz uvod k "Physiologische Psychologie".

(9)Nelze upriti, ze primerenym vykladem alespon do jiste miry lze rusive associace odkliditi u osob intelligentnich - ale je to prece jenom nespolehlivy prostredek, jenom vypomoc v nouzi.

(10)Zur experimentalen Aesthetik, str. 556, 557.

(11)Sr. mimo jine: Volkmann, Lehrbuch der Psychologie, 1875, I. 44.